A kolem nich se tak dlouho a tak zoufale nic neděje, až člověk začne podvědomě hloubat o současném vzbouření fanoušků proti Affleckovu obsazení do role příštího Batmana a zkouší hádat, kdo z obou panáčků by komiksového reka zpotvořil víc.
Což znamená, že s filmem, který divákovy myšlenky nechává volně unikat úplně jinam, není něco v pořádku. Skoro všechno.
Chudé děti, znudění pracháči
Hra na hraně zužitkuje veškerá vypravěčská klišé a ještě způsobem, o němž režisér nemohl přemýšlet déle než dvě vteřiny.
Znovu přijde ke slovu berlička průvodního komentáře s vysvětlivkami, znovu zbytek dopoví televizní zprávy, důkladně informující o takzvaném "novém fenoménu" internetového hazardu. Zaplavil univerzity a zajišťuje slušný příjem i Timberlakovu studentovi, nadanému matematikovi, který by jinak neměl na školné.
Tím dostane nálepku "hodného", zato Affleckův král říše online karbanu, žijící v luxusním závětří Kostariky, má všechny znaky usměvavého padoucha. Byť neopomene novému pomocníkovi čili Timberlakeovi zdůraznit, že on dává lidem pohodlnou zábavu, kdežto ti praví zločinci tyjí z krvavých mozolů továrenské práce asijských dětí.
Kdo skončil u hospodského mariáše, těžko pochytí internetový poker, o hantýrce nemluvě. Ale to by nevadilo, kdyby se Hra na hraně držela pravidel a thriller nenahrazovala levnou sociologií a ještě levnější sociálkou o chudé zemi, hostící znuděné radovánky pracháčů.
Akce - stop
Mezi oba hrdiny vstoupí kráska, agent FBI a herecky nejsilnější krokodýli; spolu s pohledným cestopisem vytáhnou vlekle jalovou nudu ke čtyřiceti procentům. Výš to nejde, jako by se režisér Brad Furman vyprodal v Obhájci a teď jen líně zpoza kamery velí Akce - stop.
