Už ani nemá smysl se rozčilovat, že tak to přece nebylo. Že Zeus neoplodnil hrdinovu matku na základě její šlechetné mírové dohody s bohyní Hérou, nýbrž právě naopak k nelibosti své božské manželky.Že Herkules nebyl něžný synek, nýbrž prchlivec mlátící i svého učitele. Že lva neuškrtil, ale ubil kyjem, a místo vzdychání po unylé princezně zaslíbené staršímu bratrovi vyráběl děti padesátce královských dcer, než začal čistit své svědomí plus Augiášovy chlévy.
Čtveřice scenáristů včetně režiséra Rennyho Harlina však školní učivo hodila za hlavu. Stvořila novou legendu, v podstatě zamilovaného kulturistu, který dle zavedené šablony dlouho nevěří ve svůj výjimečný původ, pročež třetinu času tráví upocenou romancí, třetinu v bitvách se zpomalovanými či zastavovanými záběry a třetinu jako otrok v zápasnické aréně.
Na rozdíl od Gladiátora k tomu nepotřebuje ani základní hereckou výbavu - naštěstí pro Kellana Lutze v hlavní roli, kterého původně živil modeling, pak vedlejší role v upírské sáze Stmívání a nyní, podle jeho zjevu soudě, anabolika.
Vyprázdněný příběh supervojáka v kostýmové olympijské kvalifikaci; nic víc Harlin nenabízí. Lehce shovívavé hodnocení plyne jen z obavy, že může být ještě hůř: v létě totiž pod názvem Herkules: Trácké války dorazí další verze, ve které Diův potomek dostane tmavou tvář Dwaynea Johnsona.
21. ledna 2014 |