Na jeden nádech by se dal říct bez zaváhání tucet výtek a první část filmového závěru ságy o Harrym Potterovi rozcupovat s tím, že přečíst si knížku by bylo lepší. Nechat pracovat představivost a hlavně si zážitek nijak nedělit.
Režisér, který se ságy chopil už od pátého dílu, totiž konečně přišel na to, jak ze zpracovávaného materiálu a následně i diváků vymáčknout maximum emocí. Harry, Ron a Hermiona už vůbec nejsou studenti, ale téměř dospělí teenageři, kteří mimo bezpečné zdi školy čar v Bradavicích mají co dělat, aby obstáli.
Londýn hostil premiéru 7. Pottera, Česko se dočká v pondělí. Londýnské náměstí Leicester Square ve čtvrtek večer ožilo světovou premiérou předposledního dílu filmové ságy o Harrym Potterovi. Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 je prvním ze dvou dílů, na které filmaři rozdělili sedmou knihu J. K. Rowlingové. "Jsem moc rád, že i po deseti letech přilákáme tolik lidí," poděkoval fanouškům představitel čaroděje Daniel Radcliffe.
A s tím souvisí asi nejzásadnější změna, která diváky se sedmým dílem ságy čeká. Příběh už definitivně přestává být pohádkou, finále lze připodobnit spíše k dramatu ze světa, kde právo na život mají jen ti s "čistou krví", ostatní jsou bez milosti a surově vražděni a nikomu nelze věřit.
K tomu je potřeba připočítat místy až na hranu dotaženou tísnivou atmosféru (mistrovsky zvládnutá schůze Smrtijedů v úvodu filmu nebo výslechy na ministerstvu pod dohledem duší lačných mozkomorů) a surové hororové prvky, které ani leckterý dospělý nemusí úplně ustát.
Jenomže Yates prostě umí. Zvládne čistokrevný horor, akční a strhující honičku ulicemi Londýna, milé a čím dál intenzivnější milostné sbližování hlavních hrdinů (mimochodem snad jediný motiv, který film odlehčí a dovolí se i zasmát) i vypjaté psychologické okamžiky.
Do toho se nebojí použít ve správnou chvíli neuhlazenou, roztřesenou kameru. Když někdo s někým bojuje, tak až "na krev", a stejně jako v předchozích filmech, dojde-li na akci, nemá cenu se chystat. Pustí se do ní po hlavě.
Hermiona vyrostla, z Rona je tahoun
Jenomže to vše by nefungovalo, kdyby režisér neměl pod palcem psychologii postav. I tu drží pevně v rukách a svým hercům nic neodpustí. Když se Ron pohádá s Harrym, má k tomu sakra důvod a čert vem věty, které při tom říká. A když otec Harryho spolužačky hlavní hrdiny zradí, je nám ho líto. Protože v podobné situaci by možná jednal stejně každý.
Je skvělé vidět představitele jednotlivých rolí, jak to všechno pod Yatesovým vedením s přehledem zvládají. Harry už není ten ukoktaný a vylekaný chlapeček s tělem jak z neohebného prkna, Hermiona není upjatá šprtka, ale mladá žena se vším, co k ní patří, a Ron se konečně z roztomilého trouby stal sebevědomým tahounem.
A ostatní? Potěší spolehlivé šarže Alana Rickmana coby Severuse Snapea nebo čím dál děsivější kreace Ralpha Fiennese v roli Voldemorta, pána, který konečně získává moc, od triumfu je jen kousek a umí si to náležitě užít.
To samé platí o Heleně Bonham-Carterové v roli kruté Baeatrix (mučit mladé dívky umí, a jak!) či spolehlivé Imeldě Stauntonové, která se s gustem vrátila do role "ropuchy" Dolores Umbridgeové, úřednice, která ochotně poslouží každému režimu.
Harry PotterRecenze filmové série |
K tomu je třeba dodat nadstavbu v podobě scény, kdy Harry s Hermionou tančí na píseň od Nicka Cavea, v nejlepším smyslu slova patetickou návštěvu hrobu Harryho rodičů s opravdu mrazivou pointou a kouzelně animované vysvětlení, co jsou to Relikvie smrti, a je z toho poctivý, dospělý a strhující film.
Film, který stejně znalci knižní předlohy odsoudí a děti se z něj v nejlepším případě počurají, ale předešlými filmy poučený divák, který kromě efektní podívané očekává i poctivé řemeslo, ocení. A bude mu líto, že to už po těch dvou a půl hodinách skončilo.
Bez okolků lze tedy první část závěru potterovské ságy ocenit osmi body z deseti. V naději, že to úplné finále nikdo nijak nepokazí. Vzhledem k souvislostem, obsazení a režisérovi je to naděje víc než oprávněná.
