RECENZE: Hana a Petr Ulrychovi jsou nejsilnější bez elektrických kytar

Ačkoliv je nové album Hany a Petra Ulrychových psáno na oba sourozence, ve skutečnosti jde o sólový titul mužské poloviny dvojice. Napovídá to ostatně už sám název desky: Bratr sestry.

Hana a Petr Ulrychovi | foto: Indies Happy Trails

Ulrych natočil album "s trochou pomoci" své sestry pod hlavičkou kapely Javory Beat, která o sobě poprvé dala vědět stejnojmenným albem v roce 2009. Šlo tehdy o "druhý vstup Ulrychových do bigbeatové řeky", který připomněl jejich písničky ze 60. let. Tenkrát zpívali s brněnskými rockovými kapelami Vulkán a Atlantis.

Oproti písním, kterými se Ulrychovi proslavili v 70. a 80. letech, kdy v akustické sestavě Javorů citlivě propojili folkovou kytaru kapelníka s nástroji klasické moravské cimbálovky a kdy definovali jeden podstatný proud českého písničkářství (Vlasta Redl či Jiří Pavlica by vliv jistě potvrdili), je vlastně zvuk aktuálního Javory Beatu mnohem banálnější.

Výrazná baskytara a perkuse to naštěstí s nějakým extra "hardrockováním" nepřehánějí, častý zvuk až metalově zkreslené elektrické kytary však atmosféru velké části Ulrychových písniček ruší.

Hana a Petr Ulrychovi, Javory Beat: Bratr sestry

60 %

Vyd. Indies Happy Trails

Zbytečná stylizace, které nemá protagonista zapotřebí se vším, za čím se může ve své kariéře pyšně ohlédnout, proniká místy i do textů. Ulrych byl vždycky rozhodně silnější v pokusech zpřístupnit posluchačům poezii než v "písničkách všedního dne" s hovorovými obraty. "Zavolám kámošům a zajdem na pár piv" mu lze prostě v písni jen stěží uvěřit, i když takové věci nepochybně dělá jako každý z nás.

Nejsilnější okamžiky alba jsou tam, kdy se přidá Hana Ulrychová - sourozenecké hlasy spolu stále ladí unikátně. A když k tomu nabude vrchu Ulrychova španělka, album nachází své vrcholy.