Po dlouhé době může jít do kina i režisér Juraj Jakubisko, stoupenec základní pravdy kinematografie, že úkolem filmu není poučovat, bojovat ani konejšit, nýbrž naplňovat diváka úžasem. Gravitace, která právě vstupuje do Česka, to chválabohu ještě umí.
Přesněji - umí to filmový kouzelník Alfonso Cuarón, jenž jako by pojem magický realismus stěhoval z literatury na plátno. Svůj příběh trosečníků ve vesmíru sice postavil modelově, ale natočil natolik úchvatně, že se mu hodně odpouští.
Husto mezi hvězdami
I za to, že rehabilitoval 3D. Gravitace je první film, v němž trojrozměrná iluze není přidanou atrakcí, nýbrž působí naprosto samozřejmě, účelně, přirozeně i velebně jako v dokumentech z vesmíru - při vší neskutečnosti vlastně skutečněji než skutečnost sama. Obrazový vjem se těžko popisuje, něco mezi baletem, vířivkou, horskou dráhou a "čivavou v sušičce", jak svůj pocit z prvního letu vyjádří postava Sandry Bullockové.
Zato ostřílený astronaut čili George Clooney ji zásobuje historkami, jež znají zpaměti i vzdálené hlasy z řídicího střediska v Houstonu. Jen profesní vtípky narušují ryzí krásu a ryzí ticho pohádkové krajiny; až je člověku líto, že se má rozbít běžným příběhem o boji za přežití.
Trosky ruského satelitu dramaticky změní náladu ve zlomku vteřiny; od té chvíle je jasné rozdělení úloh: ona panikaří, on věcně řídí včetně nejčastější věty hollywoodské historie "Musíme odtud vypadnout". Ale jak a kam, když podle pravidel katastrofických thrillerů zůstali bez posádky i lodi sami?
Jistě, hraje se modelové schéma s "vybíjenou" hrdinů a vydatnou pomocí zákona schválnosti, podle něhož se protivenství zásadně řetězí. Voda, oheň, kyslík, palivo, přístroje; na cokoli sáhnou, všecko selhává. Putování kosmem navíc vyjeví, jak husto je dnes už mezi hvězdami, přičemž bitva trvanlivosti americké, ruské a čínské značky slibuje jedno malé překvapení.
Ale úsměvné detaily si člověk vybaví teprve dodatečně, pohlcen způsobem vyprávění, při němž tají dech. K vrcholům patří téměř milostný "tanec" na lanech, která spoutají dvě siluety ve skafandru unášené beze zvuku nekonečným prostorem, nebo bezmoc v zajetí propletených padáků vracejících plavně a neúprosně záchranný modul do bodu brzké zkázy.
Navždy splynout
Slova nejsou zapotřebí, mlčení naopak pomáhá, což platí zejména pro Bullockovou. Když jí v krajních situacích poskytne Cuarónův scénář delší promluvy, jinak nezvykle zkázněná herečka sklouzne přece jen k jisté dávce patosu; třeba nádherný nápad se vzdáleným psím štěkotem zbytečně láme v sebedojímání. A Clooney? Ten přece nezkazí nikdy nic, i když jeho hrdina si hned dvojnásobný podraz od režiséra nezasloužil, aspoň v očích hercových četných ctitelek. Po pravdě tu však herci nerozhodují.
Hlavní roli v Gravitaci totiž zosobňuje lidský pud sebezáchovy, jenž se o to hůře probouzí uprostřed nádherného majestátu věčnosti, s níž by bylo tak lákavé, snadné a očistné navždy splynout. Cuarón jako by sděloval, že tváří v tvář té opojné tajemné kráse si sám připadá maličký - třebaže natočil opravdu velký film.
24. července 2013 |
