RECENZE: Kniha o Moravě, kde olivy nekvetou, připomíná Knoflíkovou válku

Stavrosovu dědečkovi se moc líbila melodie české hymny. Jen mu vadilo, že by vnuk měl zpívat „země česká, domov můj“. Jeho domovem je přece Řecko, co na tom, že teď žijí v Brně. A tak Stavros slíbil, že učiní nepatrnou změnu: slovo česká nahradí slovem řecká. Samozřejmě mu to ve škole neprošlo.

George Agathonikiadis jako mladý filmař v Praze | foto: Archiv režiséra George Agathonikiadise, MF DNES

Na Moravě nekvetou olivy

75 %

Autor: George Agathonikiadis

Nakladatel: Nakladatelství Lidové noviny

212 stran, 199 korun

George Agathonikiadis je jedním ze tří a půl tisíce řeckých dětí, které na přelomu 40. a 50. let po řecké občanské válce spolu s dospělými uprchlíky přijalo Československo. V Brně prožil dětství, studoval FAMU, ve třiatřiceti letech se do Řecka vrátil a dnes pracuje jako režisér a dokumentarista pro tamní i českou televizi. A ve svém poetickém, úsměvném i nostalgickém románu Na Moravě nekvetou olivy vzpomíná.

Na kamarády – už dávno mrtvého Rosťu, jehož tatínka drželi v Jáchymově na uranu. Na Romana, který teď umírá v brněnské nemocnici, na Martina, jehož maminka nosila chudičké řecké rodině buchty a štrúdl.

Na laskavou věřící babičku a na dědu, který se k olivám, jež mu přišly v balíku, choval s posvátnou úctou jako k hostiím. Na neutuchající chuť na sladkosti, na které nebyly peníze. Na žákovskou knížku plnou poznámek, že se nepřezouvá – ale do čeho, když měl jen jedny boty? Autor si však nestěžuje. Prostě vypráví.

Ty dětské lotroviny, které si vybavují nyní už staří pánové při toulkách Brnem nebo při rozhovorech v nemocnici, vtipem a energií připomínají slavnou Knoflíkovou válku. Ale ono nejde jen o kouření za školou a první sexuální zkušenosti. Agathonikiadisova autobiografická kniha je především kouzelným podobenstvím o snech a touhách, o vztazích mezi lidmi bez ohledu na národnost.

Olivy na Moravě nekvetou. Láska a přátelství ano.