A přitom v něčem stejná. Fulghumovi hrdinové nikdy nepovedou velký vnitřní boj, nebudou řešit existenciální dramata. Budou si vždycky ze života vybírat to, proč stojí za to žít: lásku, něhu, radost, prostou spokojenost.
V tančírně plné osudů
Taková (radostná, rozevlátá, přívětivá) je i Fulghumova seattleská tančírna Century, v níž se příběhy odehrávají. Je to průsečík životních přímek několika lidí, báječných lidí, možná příliš nesmělých, ale optimistických.
Každý by tady mohl trpět depresí, to by ho ale nesměl po parketu vést pan Fulghum. Neprokresluje hrdiny, netvoří jejich postavy v zápletkách, nenechává je v jednotlivých situacích vyjevit jejich charakter. Když prohlásí, že je někdo hodný, namyšlený nebo okouzlující, nezbývá než mu věřit.
Pak si čtení užijete. I tak je Fulghum mistr v předávání pocitů. A po dočtení Drž mě pevně, miluj mě zlehka vás prostoupí spokojenost, jako když dotančíte tango a nezabýváte se tím, zda jste zvládli všechny kroky, jen povznášejícím pocitem z tance.
Hlavních hrdinů je tady několik a všichni se potkají v Century. Novinářka Marisol Machado o tančírně píše do španělsko-amerických novin a snaží se zachovat si chladný odstup.
Aristo Joyce je právníkem Century, ale mnohem raději by byl tanečníkem nebo dramatikem. Pak je tu vyhazovač, servírka, lektorka tance, diskžokej, několik účastníků kurzu a hostů.
Laskavý autor
Setkají se v místě, které jim dává mnoho: bezpečí, inspiraci, energii, klid. Century jim všem otevírá dveře, o nichž si mysleli, že jsou zamčené. A tohle místo jim dodalo odvahu vzít za kliku a zjistit, že za dveřmi je čeká něco krásného a projít jimi zas tak těžké není.
Fulghum asi nikdy nenapíše román s propracovanou psychologií postav a uvěřitelným zráním rozervaných hrdinů. A je to dobře. Měl by dál dělat to, co umí. Šířit laskavé návody na to, kde v životě najít radost, štěstí a lásku. Po dočtení příběhů z tančírny Century budete mít chuť udělat jediné - jít si koupit boty na tango a okamžitě se zapsat do tanečních kurzů.
Hodnocení MF DNES: 70 %