Tvůrci Westernstory se dopustili zhruba stejného výsledku – plus nejhlubšího kacířství slibem, že hodlají navázat na tradici typu Limonádový Joe. Ve skutečnosti navazují spíš na sérii Slunce, seno: typem smíchu, který se však ve Westernstory ani nedostaví. Nanejvýš se dá mluvit o amatérské nápodobě, jež by mohla nést název Slunce, seno, harašení, přičemž filmu haraší v obou možných variantách slova, ve sféře sexu i na mozku.
WesternstoryČR, 2011, 96 minut. režie Vlastimil Peška hrají Mário Kubec, Veronika Kubařová, Petr Vondráček, Bohumil Klepl IMDb: 3.2 |
Oč ve filmu jde? Vůbec, ale vůbec o nic kromě obchodní propagace skutečného westernového městečka na Moravě, v němž se natáčelo a které vypadá docela autenticky – až na ten udržovaný park. Svým způsobem nevídaný pokus o celovečerní filmovou reklamu neskrývá, že zápletku ani nepotřebuje. Spočívá v záskoku pražské padlé hvězdy za zraněného místního frajírka v sezonní roli Vinnetoua, přičemž světák se nejprve ztrapní, pak vyškolí a nakonec přilne k žírné krajině a bodrému lidu, jemuž dá přednost před mrzkými penězi zahraničních filmařů.
Řidší nápad se hned tak nenajde. Z plátna se line líná idyla, národopisná reportáž o zapadlých ochotnících rozšafně "brňácké" mluvy, stá odmocnina vinařského folkloru Bobulí. A též přehlídka dialogů odvozených z anekdot podobně jako v Kameňáku, od nějž si Westernstory půjčuje i notné dávky uměle živočišného sexu. Když se na jednom milostném sténání podílejí erotické pomůcky včetně mlátičky, druhé náruživě prolomí seník a Pavel Landovský coby vesnický kantor praví "Ať se mládí vydovádí", trapností se chce zalézt pod sedadlo.
Dá se hodnotit?
Jinak je člověku až chorobně jedno, jak dopadne domácká historka o jedné nevěře, jedné nové lásce a jednom sousedském sporu, jejž hasí Romeo a Julie ze sena. Herci figurkaří, jen Mário Kubec coby pražský vetřelec si hlídá odstup a Veronice Kubařové stačí k půvabu prostá existence. Žánrově se tu vystřídají moralitka, zrychlená groteska, fraška o potrestaném záletníkovi – a pořád s týmž mrtvolným účinkem, nemluvě o potlesku za šmíru ve finále.
Dá se to vůbec hodnotit? Deset procent si zaslouží vzácná spása díla, kamera Asena Šopova, jenž by měl dostat zvláštní bolestné, a druhou desítku až dojemně totální bezelstnost prostoduchosti. Westernstory od diváka vážně nic nechce, pouze sebezapření, když slyší odtikávat každou promarněnou vteřinu svého pozemského bytí.
