Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Film Válka světů nedovolí vydechnout

  1:00aktualizováno  1:00
Úderem půlnoci odstartovala v kinech desítek zemí Válka světů. Jde hlavně o obchodní tah, jenž soustředí divácké napětí k jednomu datu a zúží čas pro pirátské kopie. Ale u novinky Stevena Spielberga účinkuje i jiný motiv: pocit společného sdílení.

Tom Cruise ve filmu Válka světů (2005) | foto: Bontonfilm

Neboť v jeho pojetí – chválabohu! – nesedí národy přisáty k televizorům, kde jim prezidenti slibují, že zkázu odvrátí parta politicky korektních superhrdinů.

Spielberg líčí skutečnou válku, kde neplatí žádná pravidla kromě snahy o přežití vlastní a nejbližších. Válku „zdola“, kde není spasitelů v čele mas, ale v chaosu bloudí miliony svébytných komunit – rodin. Jednu z nich si král vypravěčů vybral, a tím znovu zvítězil.

Válka světů

USA, 117 min.

režie: Steven Spielberg,

hrají: Tom Cruise, Dakota Fanningová, Tim Robbins, Miranda Ottová

Hodnocení­: 75%

Tom Cruise v hlavní roli je totiž antihrdinou tak čirým, že by slušel rodinné komedii. Ze směny v docích odchází s nedbalostí frajírka, kterému právě padla a víc ho nezajímá, další stránku jeho osobnosti určí děti, jež mu bývalá manželka svěří na víkend.

Vztahy uvnitř trojice jsou vůbec nejlepším prvkem filmu. Dospívající syn otcem otevřeně pohrdá, je otrávený, přezíravý, rebelský. A přemoudřelá dcerka tatínka karatelsky poučuje, jako by ona byla matkou a on nezralým klukem – jímž v podstatě také je. Z půvabně rozehrané domácké partie tryská tolik humoru, až je skoro škoda, že do ní vtrhnou vetřelci z jiného žánru.

Zahraničí už sužují bouře, ale tahle rodina ani sousedé nežijí televizními zprávami. I na hrozivé blesky se dívají přes prádlo na dvorku, a když začne pohroma, bortí se jejich svět – nikoli Kapitol nebo socha Svobody, nýbrž místní kostelík před zraky bezmocných místních hasičů. Na půdě obyčejné čtvrti účinkuje hrozba osobněji, nadto přirozenosti prostých smrtelníků odpovídá i jejich chování, směs zvědavosti a strachu.

V tuctových sci-fi běží vědec k počítači, generál do štábu, ale běžní lidé jsou děsivým divadlem fascinováni jako domorodci první puškou. Efekty jsou výtečné, ale okamžiky ticha a hlavně nevědomosti ještě působivější. Nejtěžší ránu dítě dostane, když se i otec ukryje pod stůl a neumí říci, zda se jim nic nestane. Táta neví – to je konec všech jistot.

Cruisův zmatek je neskutečně věrný; netuší, co sám se sebou, natož s dětmi, podléhá jedinému instinktu: utíkat. Válka světů je vlastně road movie, příběh o křížové cestě, kde fantastické oči Dakoty Fanningové v roli dcerky křičí jednu velkou otázku hlasitěji než její hysterický jekot a panika ve třech zrcadlí vůkolní chaos bez vůdců, pokynů, rozvahy: Co se děje? Zase teroristi? Přišli odjinud? Z Evropy?

Ano, i tady si režisér dovolí drobty humoru provázející zkratové jednání: rychlé, bezdeché, nevědomé. Jen po výsecích hrdinům odkrývá, co se asi děje. Rafinovanost jeho strašení je poctou klasickému hororu: větší děs než obří hřbitov letadel provází holčičku, když si jen odskočí za keře, v jejím pohledu na řeku se zračí víc hrůzy, než voda ukáže, útržky šatstva padající z nebe obsáhnou víc úzkosti než v jiných filmech těla. A když dojde na tiché „čenichání“ vetřelců ve sklepení, člověk skoro volá: Dost, už dost, potřebujeme pauzu. Marně.

Nejde však o strašení čistě účelové. Spielberg nepřímo odkazuje k zážitkům, jež lidstvo zná. Uprchlíci připomenou židovské transporty, zdi popsané vzkazy New York po 11. září – a bez iluzí. Civilizaci nahradil pud, kruté lynčování, boj o jediné auto, o poslední místečko na lodi, před jejímiž osudy vybledne i Titanik. Režisér vypráví ráz na ráz, až se tají dech, a přitom podobně jako ve snímku Zachraňte vojína Ryana nabídne i složité mravní dilema: má otec, v očích syna zbabělec, udělat gesto vojáka, nebo stranou velkých dějin „jen“ chránit děti?

Pár zklamání se přece jen dostaví: Tim Robbins je až pouťově čirý cvok, vetřelci tušení působili hrůzněji než zhmotnění, a co se konce týče, platí, že film je lepší, dokud „naši“ prohrávají. To však nic nemění na tom, že Spielbergovi stačí necelé dvě hodiny, aby řekl vše, co chtěl, a sál se takřka nepohnul.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Josef Vinklář v televizním snímku Vzpomínka na Hamleta (útržek norský)
TELEVIZIONÁŘ: Jak nevinný vrah Hamletova otce potká zajímavou Brožovou

Takzvaná alternativní historie sice pořád letí, jenže její autoři vesměs omílají politické teze: co by bylo, kdyby Německo vyhrálo válku, kdyby Hitler dnes...  celý článek

Z natáčení filmu Po strništi bos
RECENZE: Věční kluci i vpád Cimrmana. Po strništi bos, jak to má táta rád

Láskyplnost asi nejlépe vystihuje novinku Jana a Zdeňka Svěrákových Po strništi bos, jež po středeční premiéře vejde do kin. Láskyplnost coby znak scenáristova...  celý článek

Z filmu Zabiják & bodyguard
RECENZE: Oldman promine, Zabijáku & bodyguardovi vládne spílající Hayeková

Jediným premiérovým soupeřem Svěrákovy novinky Po strništi bos bude v kinech americká akční komedie Zabiják & bodyguard. Hvězdami sice nešetří, zato s akcí i...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.