Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Nominaci na Oscara měl Weirův Útěk ze Sibiře proměnit

  10:03aktualizováno  10:03
Čtyři tisíce mil pěšky, o hladu, mezi sibiřskými vlky, ve vyprahlé poušti, v Himálaji. Příběh skutečných uprchlíků z gulagu přenesl na podmanivé, ač trochu naučné plátno Peter Weir v Útěku ze Sibiře.

Z filmu Útěk ze Sibiře | foto: Archiv Febiofestu

Uznávaný režisér Peter Weir už natočil zdařilejší snímky než Útěk ze Sibiře. Ale to rozhodně neznamená, že by filmařsky selhal. Udělal jen to, co každý, kdo chce vyprávět evropskou historii za americké peníze: přidal vysvětlivky, které zasvěceného českého diváka zdržují.

Ruštější než Rus

Navíc do nesourodé mezinárodní skupinky vězňů, kteří na počátku druhé světové války prchnou ze sovětského gulagu, včlenil i Američana. Ale ten kupodivu nevadí, naopak si díky hereckému daru Eda Harrise postupně vybojuje místo na slunci hned za Colinem Farrellem, jenž je největší ozdobou filmu.

Útěk ze Sibiře

USA,

režie Peter Weir

hrají Colin Farrell, Mark Strong, Jim Sturgess, Ed Harris, Saoirse Ronanová, titulky, 133 minut. Recenze: film 70 %

Hodnocení­: 70%

Jediný kriminálník mezi politickými vězni, jediný Rus, dokonalý příslušník dobové galerky od přízvuku přes vodku po bizarní "ideologické" tetování; Farrell ho vystihuje líp než mnohý moskevský rodák. Šíří trochu strachu, trochu smíchu a hodně výbušné nezralosti smíšené s tesknou ruskou duší.

Ve Farrellově a Harrisově stínu zůstává zbytek výpravy včetně polského vypravěče (a vůdce – jak jinak) v podání Jima Sturgesse. Krátce, ale silně zazáří ještě Saoirse Ronanová v roli dočasné a tajuplné souputnice mužů, které polidští.

Masky na Oscara

Ovšem Útěk ze Sibiře není odkázán jen na herce. Po rychlém úderném skoku od výslechu do lágru, kde s představováním vězňů přijde na řadu první dávka školního dějepisu, ale také drobné autentické triky přežití, se postupuje věcně vpřed – k útěku.

A třebaže se od počátku nabízí model hororové vybíjené s vědomím, že nemohou přežít všichni – zvláště ne ten, kdo se oddělí, a byť jako každá road movie má i Útěk ze Sibiře sklon k popisnosti, nelze mu upřít, že je zručně natočený. Má cit pro detail – třeba masky z kůry – i pro černý humor – když nejíš ryby, umřeš hlady.

Střídá vypjaté okamžiky jako rvačku s vlky o kořist s oddechovým časem jezerní idyly a krajní úvahy o kanibalismu s westernovou náladou psanců u trati, za níž už čeká prérie svobody. Jenže tou je Mongolsko a vstupní brána s rudou hvězdou jim bere naději. Musí se plahočit dál, i tady už mají komunisty – jak se Západu opět názorně vyloží nad troskami kláštera.

Z filmu Útěk ze Sibiře

Právě neviditelné rudé obklíčení, bez honiček a přestřelek, povyšuje Weirův film nad běžné uprchlické cestopisy. A také kamera, která z nádherných scenérií neždímá malebnost, nýbrž protiváhu směšně malých postaviček, jež se přírodou nekochají, ale bijí se s ní o poslední zbytky sil a vůle.

Postupně si film nachází vlastní symboliku v čele s parafrází trnové koruny a čím déle a tišeji kráčí, tím víc se pocitově vylepšuje. Člověku náhle připadá, že už putuje s nimi. A na okraj, nominaci na Oscara za masky měl Útěk ze Sibiře proměnit spíše než vítězný Vlkodlak.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.