Prvomájovým datem začíná kobercový nálet předpokládaného hitu Spider-Man 3. Během čtyř dnů odstartuje v desítkách zemí celého světa, v němž jeho dva předchůdci dohromady vydělali přes jeden a půl miliardy dolarů.
„Trojka“ je zkusí napodobit; ostatně musí - vždyť stála na tři sta milionů dolarů. Klíčová otázka zní: je to na výsledku znát?
Hrdinou je písek
Je i není. Lehce rodinná záležitost - režisér Sam Raimi přizval ke scénáři bratra Ivana Raimiho a malou roli dal rovněž bratru Tedovi Raimimu - rozehrává více motivů než minulé díly, zároveň však obsahuje více slz a méně vtipu, více psychologie a méně akce.
Spider-Man se v tom podobá kolegovi Harrymu Potterovi: jak dospívá, objevuje v sobě pochybnosti. Hlavní boj nyní vede s temnějšími stránkami vlastní osobnosti, jež se v něm rozvinou nejen vlivem záhadného slizu zbarvujícího jeho červenomodrý trikot načerno. Ve zkratce by se dalo říci, že v „trojce“ Spider-Man věčně něco řeší.
Akční stránku podívané za něj ve značné míře přebírají jeho tři protivníci. A to tradiční mstitel, spolužák Harry neboli James Franco, dále nový ctižádostivý fotograf přijímající s radostí onu slizovitou „černou sílu“, jehož hraje Topher Grace, a hlavně Thomas Haden Church coby Sandman čili písečný muž, který pozvedá trikovou stránku celé série o další ligu výš. Na rovinu, skutečným ústředním hrdinou Spider-Mana 3 je písek.
Temný hejsek baví
Úvod filmu se ještě drží lehké nadsázky a sebeironie, jež vždy teenagerovského supermana odlišovala a polidšťovala. Spider- Man hlásí, že ho všichni mají rádi, že se dobře učí, že je šťastně zamilován a chystá se svou vyvolenou požádat o ruku. Celý svět je zalit sluncem, mladíkova láska zpívá v divadle ve stylizaci broadwayského muzikálu a pak spolu ve velmi poetickém a velmi cudném výjevu sledují v obří pavučině pod noční oblohou padající hvězdy.
Recenze předchozího díluRecenzi filmu Spider-Man 2 (60 %) najdete ZDE. |
Pohodová idylka si přímo říká o tvrdý úder. A mračna se stahují. Tichá černá hmota se plazí jako animované klubko háďat. Zjeví se příští Sandman, „ne zlý, ale smolařský“ trestanec na útěku, v jehož roli je rozpustilý hrdina Bokovky Thomas Haden Church k nepoznání; s ostře řezanou nehybnou tváří vypadá málem jako Boris Karloff v klasickém Frankensteinovi.
A ze vzduchu útočí Harry na „skejtu“; vzájemná letecká honička se Spider-Manem silně připomíná fanfrpál, specialitu kouzelnické školy v Bradavicích - ostatně i tohle soupeření, byť s mezihrou soků v lásce, si stále nese stopu dětinské naivity.
Originálnější je akce, v níž výškový jeřáb „párá“ jednotlivá podlaží mrakodrapu, odkud se sypou fotomodelky. Nicméně vrchol efektů tvoří písečné proměny, zejména malebné, takřka neskutečné přelévání bezedných zlatavých vln. Zhmotněný Sandman sice působí také impozantně, ale nikoliv už tak přízračně, spíš jako právě línající King Kong s plavou srstí.
Při pěkné bitce v metru mezi dvěma vlaky s následným „splachováním“ písečného padoucha si leckdo vybaví Mumii - a s potěšením uzná, že od té doby písek urazil po trikové stránce pořádný kus cesty.
Bohužel ve střední části, jakmile se do komiksu začne pašovat civilní melodrama, se film zadrhne. On a ona se dotknou reality světa dospělých, když jsou ohroženy jejich pracovní kariéry, a navíc skřípe jejich vztah.
Řevnivost dívky na úspěch chlapce, který se koupe v opojné přízni davů a mezi balonky, průvody a fanynkami se předvádí coby nezralý cirkusák, vytváří roztržku trochu umělou, statickou a uslzenou; člověk se nemůže dočkat, až se hrdina pod vlivem temné síly zatvrdí.
Naštěstí Tobey Maguire umí nádherně nosit onen připitoměle zasněný výraz, který z něj na rozdíl od neochvějných supermanů činí opravdu dojemného držitele klukovské nejistoty. Navíc zahraje i náfuku, jenž bezelstně věří ve vlastní skromnost, a proměnu v temného hejska si už vyloženě požitkářsky vychutnává - na rozdíl od Kirsten Dunstové, která se už po tři díly tváří pořád stejně.
Zlý kukuč Maguireovi sluší, s gangstersky vzdornou patkou vlasů hozenou do čela se pohupuje, vytáčí a naparuje s půvabným nadhledem, jenž mu při provokativní scéně v baru vynese šarm skoro travoltovský. To mu sedí; škoda, že se musí stát opět slušňákem s nevinně dětskou bradičkou, jenž vedle nového dívčího idolu Tophera Grace ztrácí body.
To je jen kritik
Aby ve finále dostali tvůrci všechny hybatele akce na jedno místo, zlomí pár motivů přes koleno - dva zlosynové se domluví a spojí, aniž se znali, a Harry zažije unáhlené prozření, neboť kde mladé hlavy třeští, poradí i pohladí starý sluha či stará teta.
Vrcholný výškový souboj není vůbec špatný, nicméně čiší z něj, že vymýšlet naprosto jedinečné prvky je pokaždé těžší a těžší. Co řeži chybí na důmyslnosti, nahrazuje surovostí a ruku na srdce, Spider-Man se tu kromě nápadu s trubkami zrovna moc nevytáhne.
Padouchové oddřou většinu práce, zatímco „klaďasovým“ údělem se stávají proslovy, pochopení, odpuštění. Posledním útočištěm humoru zůstala i v „trojce“ redakce deníku, hlavně brunátný cynický šéf, který si tu dopřál mile groteskní etudu s léky na tlak.
Bohužel je to legrácka dosti ojedinělá - pokud se nepočítá lehká ťafka novinářům, kdy hrdina chlácholí herečku plačící nad nelichotivou recenzí: „To je jen kritik, na to si zvykneš; na Spider-Mana útočí pořád.“ Ale ať si plačtivý Spider-Man klidně uleví; nic nezmění na tom, že ve čtvrtém dílu se bude mnohým stýskat hlavně po Sandmanovi.
