Nicméně není to vítězství nezasloužené, přestože existují přinejmenším dvě pravdy o Spider-Manovi 2. Ta první uznává: Ano, pokračování komiksového příběhu o mladičkém nedobrovolném supermanovi s pavoučími schopnostmi má opravdu vtip.
Ta druhá namítá: Jenže vtip pramenící v původním znění ze zjevné herecké sebeironie si žádá titulky, českým dabingem se stírá, neboť ten místo nadsázky a odstupu sklouzává k vážnému prožívání v duchu seriálového melodramatu dorostenců z Beverly Hills.
První pravda se zase vzpírá: Vždyť půvab „dvojce“ v čele se sladce zmateným panicem alias Tobeym Maguirem dodává právě přesun žánru na půdu komedie o zmatcích dospívání.
A druhá pravda ji opět zpochybní: Může být, jenže teenagerovskou komedii potom zbytečné zdržují výchovné úvahy, vzpomínky a kázání na téma, proč svět potřebuje hrdiny a proč je nutno čelit zlu.
Zkrátka Spider-Man 2 neurazí, velmi příjemně pobaví a několika akčními scénami oslní, i když prvek oslnivého překvapení se už hledá hůř. Velkou výhodu má však v Maguirově postavě, jejíž milý antihrdinský rys je ještě posílen - herecky i autorsky.
Recenze dalšího díluRecenzi filmu Spider-Man 3 (60 %) najdete ZDE. |
Bez kostýmu pavoučího muže, ale občas už i v něm, je totiž tenhle studentík příkladným otloukánkem, do něhož osud buší ze všech stran.
Jeho jeden jediný „den blbec“, jak říká čeština, by vzal náladu i bohatému, váženému a hýčkanému kolegovi Batmanovi. Nestíhá školu, práci v pizzerii ani v redakci, nemá peníze na nájemné v rozklíženém bytě, natož pro svou zadluženou tetičku.
A kdykoli potká svou láskou čili Kirsten Dunstovou, která tu hraje víceméně samu sebe - totiž vycházející hvězdu, ne však zrovna strhující herečku - koktá, potí se a plácá nesmysly jako věčný puberťák.
Trapasy umí Maguire vystihnout vskutku přesně, a kde mu jeho hravost přičísne dabing, zbývá ještě situační humor: souboj s košťaty v komoře či s pračkou, v níž mu pavoučí kostým obarví prádlo, recepce, kde mu před nosem seberou poslední jednohubku a z podnosu na něj vyjde zásadně jen prázdná sklenička.
Z předchozích postav drží svůj vděčný tón šéfredaktor, který přidá nové lahůdkové titulky jako Otrávené jídlo - město v panice nebo Síla svobodného tisku triumfuje!
Novým tvářím vévodí Alfred Molina coby vědec změněný v zlosyna poté, co jej ovládne vlastní vynález v podobě efektních i mile bizarních chapadel, která mu zapalují doutníky a našeptávají ničemnosti. Molinův vnitřní svár tak trochu připomíná vychrtlého Gluma, avšak v lehčí myšlenkové a těžší váhové kategorii.
Nu a pak jsou tu samozřejmě pěkné akční scény a umné triky, třeba s magnetismem, s tetičkou visící za deštník z mrakodrapu nebo se zběsilou jízdou metrem, kde kromě střihu opět pomáhají zlehčující prvky jako uštěpačná poznámka k selhávajícímu rekovi - Máš ještě nějaké nápady?!
Bohužel lidsky tak blízká pochybnost hrdiny, proč právě on má zachraňovat svět, když touží po docela jiném životě, je zlomena nejčítankovějším způsobem, ohrožením dítěte v hořícím domě, a dvě velké kaňky poskvrní Spider-Mana 2 v nastavovaném závěru, kdy dojde i na oblíbenou romantickou veteš - zrušenou svatbu a kde zazní věty hraničící s parodií - milostné „Dej jim co proto!“ a duchařské „Synu, pomsti mě!“
Alespoň má divák dost času přemýšlet, co si tvůrci počnou se Spider-Manem 3 plánovaným na rok 2007, když doposud skrývanou totožnost hrdiny teď ve „dvojce“ odhalili. A netroškařili: tvář pod maskou už znají jako falešný pětník nejen jeho blízcí, ale půl New Yorku.
