RECENZE: Šmejdi? Filmařsky prostřední, tematicky nadmíru užitečný snímek

Na rovinu: nepřináší bůhvíjakou filmařinu. Ale snímku Šmejdi, který má ve čtvrtek premiéru, o ni vlastně nešlo. Hlavní roli hraje varovná osvěta, neboť skrytá kamera tu sleduje nátlak na seniory při předváděcích akcích.

Prodávají předražený šmejd a stejně se chovají: navenek solidní "kravaťáci" umějí zastrašovat, urážet, vydírat. Model se nemění, na počátku stojí lákavá pozvánka na zájezd s pohoštěním a dárky zdarma, na konci uplakaný důchodce, jenž v přidružené předváděcí akci nakoupil, co nepotřebuje, za peníze, které nemá.

Nekonečná důvěřivost

Novodobý společenský jev, odsouzeníhodný, leč těžko prokazatelný, se už léta veřejně přetřásá. Až tvůrci dokumentu Šmejdi použili skrytou kameru, která drsné praktiky zachytila. Tváře prodejců sice museli pro distribuci rozostřit, policii však dali původní záznam; to je možná nejdůležitější bod celého projektu.

Šmejdi

65 %

Režie Silvie Dymáková

ČR, dokument, 74 min.

Pravda, velký dokument se nezrodil, spíše komentovaná televizní publicistika z rodu spotřebitelského servisu včetně testů údajně "zázračného" zboží. Dokument by nepotřeboval vsuvky právníka či psycholožky a pokusy o lyrické prvky od Smetanovy Vltavy po rýhy vrásek ho zbytečně banalizují. Divák v duchu hartusí: už pryč od pseudouměleckých ornamentů zpět k podstatě, ke skryté kameře, jejíž technická nedokonalost sice k velkému plátnu nesedí, ale plní svůj účel. Zaznamenává věrně nekonečnou přehlídku konzumní marnosti, lidské důvěřivosti i stádnosti při strkanici o dárky.

Nechci slevu zadarmo

Film se však nesnaží objektivizovat. Dává jasně najevo, kde vidí bezmocné oběti a kde dryáčnické padouchy vynucující si potlesk, odměněný zapařenými odkrojky salámů v kufru autobusu. "Vy jste takoví chudáci, takoví ubožáci," slyší penzisté; přesto vyrážejí na předváděcí akce i třikrát týdně, utrácejí neskutečné částky a vedou si o nákupech dojemné zápisky s pravopisnými chybami. Nic objevnějšího než "Nejezdit!" jim film neporadí, čiší z něj však, že nejlepší obranný val zosobňuje vzdělanost. I selský rozum a zdravý vkus stačí, aby člověk prokoukl pouťovou hantýrku vlezlé lidovosti. "Fyzik študoval roky, a bylo mu to na p...!" "Benzin tenkrát stál nula nula ho..." - tak se výrobky doporučují.

Z dokumentu Šmejdi

Nejvtíravěji pracuje promyšlený systém nátlaku. Zákazníkům zabaví doklady, dovezou je k bankomatu, hrozí jim: Když nekoupíš, bez jídla budeš! Zvláštní kapitolu tvoří "výhry", skrývající však jen cestu k dalšímu "výhodnějšímu" nákupu; až člověka napadne, jak prorocké vyznění získává slavná hláška dvojice Grossmann - Šimek Nechci slevu zadarmo.

Stačí drobná námitka a primitivní hrubost se stupňuje, počínaje zábavou na úkor postižených a konče vůbec nejsilnějším záznamem telefonátu pro záchranku: "Pán asi dostal infarkt, ale oni mě k němu nepustěj."

Filmařsky prostřední, tematicky však nadmíru užitečný snímek za sebou nechává dvě otázky. Jak se dá léčit závislost pramenící z osamělosti a proč míří Šmejdi do kina, kam chodí zcela odlišná cílová skupina nakupující úplně jinde, jinak a jiné věci než kouzelné hrnce z čínského titanu.