RECENZE RED: Bruce Willis a jeho parta potěší vtipem i akcí

V pamětnickém setkání akčních hvězd Postradatelní se jen mihl, v další "seniorské" akční komedii RED už má Bruce Willis hlavní roli – a také skvostné partnery. Nic nového neobjevují, ale zaručí dobrou náladu.

Název americké akční komedie RED, která právě vstupuje do českých kin, vychází z anglické zkratky Retired Extremely Dangerous (penzionovaný, extrémně nebezpečný), která zdobí tajné složky hlavního hrdiny. Ale dá se vykládat i přeneseně: jakmile Bruce Willis coby špičkový agent ve výslužbě zjistí, že mu jde bývalý zaměstnavatel po krku, rozpálí se do ruda a s pomocí dávných kolegů vyrazí znovu do akční války.

Důsledná nadsázka

Na rozdíl od snímku Postradatelní, v němž své bojové vzkříšení zažily vesměs akční hvězdy, však RED pracuje více s humorem než s krvavou doslovností; navíc vtiskl zbraně do rukou i hercům, kteří se v žánru nepohybují. O to víc si jej vychutnávají – stejně jako generační podtón naznačující, že bondovská škola noblesy a důvtipu může dát mladým sebevědomým agentíkům ještě pořádně za vyučenou.

RED

70 %

USA, 111 min.

režie Robert Schwentke,

hrají Bruce Willis, Morgan Freeman, Mary-Louise Parkerová, Helen Mirrenová, John Malkovich,

Kinobox: 75 %

IMDb: 7.0

Příběh je však druhotný, rozhodující přísadu snímku RED tvoří nadsázka a s ní režisér Robert Schwentke pracuje důsledně, téměř bez výkyvů, které ubíraly body Postradatelným, a s přesně odhadnutou mírou.

Rovinu odstupu určí Willis od prvních vteřin, kdy jeho možná až příliš dokonale udržovaný důchodce završí svůj ranní rituál pravidelným telefonátem na penzijní úřad – kvůli slečně na druhém konci linky. A když si prohlédne kýčovitou předvánoční výzdobu svých sousedů od srnek k sobům a vystrčí na zápraží vlastního příšerného sněhuláka, zařídí kromě smíchu i kulisu pro následnou první akci. Kdo by se nebavil při pohledu, jak Willis v županu vyřídí levou rukou celé komando v kuklách a jak sobí stádečko padá v dešti střel.

Recenze pokračování

Recenzi filmu Red 2 (65%) najdete ZDE

Ale nutno uznat, že k Willisovi výborně sedí i Mary-Louise Parkerová v roli obyčejné úřednice zatažené do neobyčejné špionážní hry. Nehraje si na královnu krásy, zato jí sluší prostořekost, neukočírovaná ani zalepenými ústy, i postupný zápal pro dobrodružství po boku pravého muže – byť Willisova hrdinu zpraží „Doufala jsem, že budete mít alespoň vlasy“. Až po jejich osobním oťukávání přijdou cestovatelské přesuny dle modelu Sedmi statečných, tedy za náborem starých kumpánů pro novou práci.

Starosvětské, nikoli obstarožní

Postupné zjevování legend patří k nejradostnějším požitkům filmu. Vyrovnaný Morgan Freeman se vynoří z domova důchodců, John Malkovich coby potrhlý paranoik ze svérázného krytu, maskovaný jako průzkumník v první válečné linii.

Jedno však mají všichni společné: nesnášejí blahosklonné oslovení „dědo“ či „dědoušku“; pak se teprve začnou dít věci. Ač také honičky či přestřelky stavějí hlavně na vtipu včetně souboje plyšového prasátka s helikoptérou, ani ryze akční stránku režisér neošidil; vznikla celkem solidní podívaná.

Samozřejmě špionážní půdorys nedává mnoho možností k naprosto objevným krokům. Willis tedy musí za Rusy, kde zažije veteránské trumfování u vodky, či do tradičního sídla CIA v Langley, kde ho potká groteskní nehoda s kontaktní čočkou. Sotva začne zábava trochu uvadat, nastoupí Helen Mirrenová – bonbonek celé sestavy, jejíž aristokratická vybranost v kombinaci se samopalem je doslova vražedná – a nečekaně slušivá.

Právě postavu Mirrenové dovedli tvůrci nejblíže k bondovskému střihu, počínaje bojovými pomůckami a konče romantickými motivy. Ale najdou se i jiné podobnosti: do společnosti hrdinové pronikají s nenuceností Dannyho parťáků, se kterými sdílejí i hravé převleky.

Škoda jen, že ono smrtící spiknutí v pozadí CIA má stejně nahlouplé důvody jako vždy a že jinak jednolitou nadsázku naruší několik zbytečně rozněžnělých okamžiků. Naštěstí hvězdné defilé dojem vždycky znovu napraví. Svým obsahem sice RED nic převratného nepřináší, ale žánrovou látku rozvíjí dovedně ve starosvětském, nikoli však obstarožním stylu.

A především je z každého okamžiku znát nefalšované herecké potěšení. Divák má zkrátka dobrou náladu, což není zas tak málo, a přistihne se dokonce, že se mu vlastně ani nechce v hlavě přemílat, co se ve filmu povedlo více, co méně a co dopadlo úplně špatně. Tedy takový divák, který předem ví, nač se do kina vypravil a proč.