RECENZE: Příběh z periferie je v kinech. Nepatří tam, ale snaha dojímá

  • 9
Zní to vlastně dojemně. Aby zachytil svůj prchavý pocit z jedné písně, Karel Hřib s kamarády tři roky o víkendech točil, výsledek přestříhali pod profesním dozorem, našli distributora a nyní jejich amatérský Příběh z periferie jde do kin.

Z filmu Příběh z periferie

Krásná pohádka s dobrým koncem - ale špatným filmem. Nejsou to první neškolení nadšenci, kteří pronikli mezi profesionální nabídku, ale na rozdíl od recesistické Babičky se Příběh z periferie bere vážně.

Muzikantská Liduška z Uherského Brodu tu hodného hocha vymění za motorkáře, pak za muzikanta, a když zjistí, že chybila, je pozdě. Každý nápadník obnáší tři čtyři klipy plné lyrických klišé.

Nálada umakartového sídliště s kolovrátkovou horečkou sobotní noci sedí, hudba taky, ale chudý obsah, školácké vyprávění, toporní neherci s místním nářečím a dialogy typu - To byl víkend, toto. - No jo, no - činí z filmu ochotnické domácí video pro partu přátel.

Z filmu Příběh z periferie

Nicméně přes veškerou neobratnost z plátna prosakuje sebedojímání vlastní zkušeností a touhou po úniku z maloměsta do velkého světa, zosobněného brněnskou studentskou kolejí. Na třicet procent snímku vytáhne právě onen opravdový stesk - bůhví jak ho tam dostali.

Hodnocení MF DNES: 30 %