RECENZE: Jean Reno kuchtí dietní polokomedii Oui, šéfe!

  • 4
Po pravdě film Ratatouille, kde vyhlášené pařížské restauraci vrátil lesk animovaný krysí nadšenec, zachází s podobnou zápletkou daleko nápaditěji a zábavněji než hraná komedie Qui, šéfe!

Ale na druhou stranu  přesně vyhoví generaci, která na podobném typu francouzských veseloher vyrostla a nestojí o žádná překvapení. Trochu dietní zábava, spíš na půl úsměvu než hlasitý řehot, na druhé straně skýtá záruku, že nepřekročí hranice vkusu k vulgaritě.

Trochu operetní převleky hrdinů, věhlasného kuchaře a jeho talentovaného nástupce, sice prohlédne každý kromě tupých zlosynů, ale aspoň člověk netápe. A trochu vyžilé kázáníčko, kterak ziskuchtiví kapitalisté moderní doby vyhánějí zastánce poctivé kuchyně polidšťuje fakt, že i dcera mistra chutí se krmí hamburgery.

Z filmu Oui, šéfe!
Z filmu Oui, šéfe!

Ve filmu Oui, šéfe! připravuje lahůdky sám Jean Reno.

Všechno je tu jaksi půl na půl: neurazí, neuchvátí, plyne přesně podle očekávání, bez rušivých vlivů. Začínající kuchař je věčně na dlažbě, protože hostům odmítá podávat prachsprosté hranolky. Jeho sen o vysokém umění kuchařském se plní až ve službách velikána rozeznávajícího v jídle emoce, který však zase vadí oněm mladým cynickým manažerům. Takže si vymění zkušenosti, poučky a životní moudra o lásce, vykasají si rukávy a jdou zachraňovat podnik. Jak jinak než kompromisním smířením starého světa s novým.

Jean Reno sice vypadá v bílé čepici šéfkuchaře impozantně, ale víc hereckého prostoru zabírá nemastný neslaný Michaël Youn, kterého scénář vyzbrojil i většinou vděčných hlášek gurmánského fanatika, jako například "Lilky jsou citlivé, hleďte jim do očí". Zbytek hereckého ansámblu už k dvojici hrdinů jen mechanicky doplňuje dvě příslušné krásky a politicky korektní sestavu kuchtíků.

Oui, šéfe! je krotká, televizně laděná odvozenina slavného Křidýlko nebo stehýnko, bez bláznivých situací a Louise de Funese. Staví na prostotě a estrádních mezihrách včetně molekulární kuchyně, byť virtuální kalamáry či nealkoholické víno by ji mohly postrčit k absurditě.

Ale přežít se dá bez úhony a konzumovat dokonce s chutí, pokud se člověk nevypraví do kina nalačno. Lehce nad průměr totiž kuchařskou polokomedii povyšují zdobné lákavé porce, na něž se tak dobře dívá. Kdyby se Oui, šéfe! promítalo s ochutnávkou, bude vyprodáno.

Hodnocení: 60 %