Film Odnikud někam totiž svým úvodem sice zlehka uspí, ba otráví, ale postupně se stále zlepšuje, až se téměř dotkne výšin režisérčina oscarového díla Ztraceno v překladu.
Dokonce se promění v komedii, třebaže s hořkou příchutí pozdního prozření hlavního hrdiny, což je hvězdný hollywoodský idol a skutečně mistr všech flákačů. Žije v hotelu, tedy v pohodlném neosobním provizoriu; jeho povinnosti hlídá agentka a on sám nemá celé dny a noci co na práci.
Pár mejdanů a jízd po závodním okruhu, tanečnice u tyče s dodávkou až na pokoj nebo letmý sex s fanynkami to nekonečné prázdno nezaplní. Stephen Dorff v hlavní roli zabíjí čas tak ukázkově, že by mu člověk vrazil do ruky lopatu. Ale hlavně se skvěle doplňuje s Elle Fanningovou v roli dcerky, kterou pak dostane od své exmanželky dočasně na starost.
Jistěže z filmu čiší další polidštění nezralého sobce dítětem, ovšem jejich vzájemné fungování plyne tak přirozeně a spontánně, že kázání nehrozí. Zejména díky humoru, ať už dcera otci nadšeně vykládá obsah upírského hitu teenagerů Stmívání, nebo si ráno u snídaně vychutnává jeho rozpačitě nenucenou milenku.
A když se společně vydají do Itálie, ztraceni v místním jazyku i bizarní popkultuře jako by si tu podávali ruku s hrdiny samoty po japonsku z filmu Ztraceno v překladu.
Jeho nový bratříček Odnikud nikam není tak oslnivý, jiskřivý ani vzrušující, ale má stejnou schopnost dotknout se diváka, který o to stojí.
