Před třinácti lety ji proslavil seriál Sex ve městě a od té doby se Sarah Jessica Parkerová marně snaží nastartovat jiný, "vyšší", tedy filmový typ kariéry. Je to utrpení pro herečku i pro diváka, kterému její povadlé romantické komedie již splývají, od Lemry líné přes Morganovy až po nejnovější a nejslabší kousek Nechápu, jak to dokáže.
Film Nechápu, jak to dokáže |
V názvu je shrnuta celá zápletka, nic víc se nestane: hrdinka prostě takříkajíc nestíhá. Má báječného muže, jejž hraje Greg Kinnear, dvě milé děti a touhu být vzornou manželkou, matkou i hospodyňkou, na což jí kvůli náročné profesi finanční specialistky nezbývá čas. Zvláště když prosadí vlastní projekt, který však vyžaduje věčné cestování za novým šarmantním šéfem v podání Pierce Brosnana.
Už ani ženské časopisy by omleté historce o dvousečné emancipaci nevěnovaly víc prostoru než dvě věty ve čtenářské poradně. Aby se na ní dal postavit film, musela by nabídnout jedinečné zvraty, zatímco pouze mapuje typický situační běh ze školky na poradu. Není čas ani na manželský sex, natož na řízný Sex ve městě, po pravdě v cudné moralitě se nepěstuje sex žádný.
Režie vykrádá žánrové postupy počínaje ženinými glosovanými představami a konče její charakteristikou z úst přátel. Hrdinka, ač vyhlíží na matku předškoláka staře, přitom stále propadá slzavě pubertálním i diblíkovským náladám.
Dostaví se přesně tři vtipy: mamograf jako dokonalá ženská výmluva před mužskými šéfy, vši na cestách, pak dlouho nic - a když už člověk přestane doufat, potěší narážka na Justina Biebera. Ovšem tři úsměvy, to je hodně málo i na feministickou schůzi, natož na slibovanou romantickou komedii.
