RECENZE: Místnost sebevrahů je nejzajímavější a nejobsažnější novinka

Tváří se skromně, nicméně polská Místnost sebevrahů, již natočil mladý režisér Jan Komasa s ještě mladším Jakubem Gierszalem v hlavní roli, je z osmi filmových novinek týdne nejzajímavější, nejpřekvapivější, nejobsažnější. Prostě nejlepší.

A také vzbuzuje nejvypjatější reakce, od naprostého odmítnutí k bezvýhradnému nadšení. Starší generace by k debatám potřebovala výkladový slovník, protože vrstevníci filmového hrdiny se přou zejména o pojem emo-teenagerovskou skupinu, jejíž stoupence charakterizuje přecitlivělost, záliba v temné romantice a okouzlení smrtí se sklonem k sebepoškozování.

Místnost sebevrahů

70 %

Režie:Jan Komasa

Hrají:Jakub Gierszal, Roma Gasiorowska, Krzysztof Czeczot, Agata Kulesza

Polsko, 2011, 110 min

Kinobox: 65 %

IMDb: 6.6

Encyklopedické heslo sotva do kina zláká stejně jako též hojně přetřásaný motiv hrdinovy možné homosexuality, ale naštěstí ve filmu o jedno ani druhé nejde; a už vůbec Místnost sebevrahů netvrdí, že každý mladík s černou patkou přes oči a každá dívka s růžovými vlasy "má problém" hodný psychiatrické léčby. Ukazuje pouze, jak dospívání může bolet, jak těžko v daném věku člověk snáší odlišnost, ale přitom po ní prahne, a jak bezmocné je celé okolí vůči dorosteneckému pocitu naprostého nepochopení. Což platilo vždy, bez nálepek typu emo, gotik či punk.
Místnost sebevrahů však přidává současný prostor generační vzpoury, jímž je internet. A únik ze skutečnosti do počítačové fantasy dává filmu zcela přirozenou záminku k účinným animovaným pasážím.

Z filmu Místnost sebevrahů

Trochu levně vystavěli tvůrci jen chlapcovo sociální zázemí, navenek úspěšnou, ve skutečnosti uštvanou rodinku, která drží společenskou fasádu a synovi nahrazuje nedostatek zájmu hmotnými statky.

Hrdina je navenek pohledný, zhýčkaný, znuděný, povýšený - a uvnitř strašlivě nejistý, ztracený ve zmatku svých pocitů. V příkladné scéně z maturitního plesu si dospělí odbývají kradmý sex v autě, zatímco studenti si hrají na gaye a lesby, "zkoušku" si natáčejí a vkládají na síť.

Z filmu Místnost sebevrahů

Jindy se chlapec vykolejený ze zavedeného pořádku popere v nočním autobusu, ve veřejné rebelii líbá sochu v divadle - načež utíká za tajemnou dívkou známou jen z internetu a pak do videohry na královnu a jejího rytíře. Ovšem královny toužící po hlubině smrti, kam by ráda stáhla i ostatní.

Děti moderní dekadence působí opravdu věrně, typicky pro počítačovou generaci, které už reálno a virtuálno splývají. Jejich útěky a náhražky narážejí na pozdní paniku bezmocných rodičů; tak trochu se hraje moralita, ale účinná a filmařsky posvěcená. I když v závěru už film sklouzává k výkladové doslovnosti a k obrazové manýře, pořád je to silná variace na věčné téma: dítě nevědí, co se sebou, a dospělí nevědí, co s ním.