Z filmu Křižovatka smrti 3 - Tentokrát v Paříži

Z filmu Křižovatka smrti 3 - Tentokrát v Paříži | foto: Warner Bros

RECENZE: Třetí Křižovatka smrti láká jen na Eiffelovku

  • 2
Film Rush Hour 3 – Tentokráte v Paříži neboli "trojka" série uváděné dosud v Česku s názvem Křižovatka smrti obsahuje přesně to, co slibuje název. Ani o gram víc.

Herecké duo Jackie Chan a Chris Trucker coby inspektor Lee a detektiv Carter se v první Křižovatce smrti sešli roku 1998, ve druhé před šesti lety.

Nyní jejich hrdiny svedl dohromady pokus o atentát na diplomata, jenž chtěl zveřejnit jména vůdců čínské mafie; stopa vede do města nad Seinou, kde se nevyznají ani nedomluví, nicméně se jím hravě probijí. S fyzickým důvtipem i vtipem, jež sérii proslavily, a s neméně dokonalou obsahovou duchaprázdností.

Paradoxně se do půldruhé hodinky vešly tři filmy. Jeden je vynikající – ten, kterému vládne pohyb, akrobacie a bojový balet se spoustou originálních nápadů, zábavných point a exotických zbraní, které běžný divák neumí ani pojmenovat.

Křižovatka smrti 3: Tentokráte v Paříži

50 %

USA, 91 minut,

režie Brett Ratner

hrají Chris Tucker, Jackie Chan, Hiroyuki Sanada, Youki Kudoh, Max von Sydow

Kinobox: 63 %

IMDb: 6.2

Druhý film je naopak líně hluchý – ten, který se týká vyšeptalé historky a vesměs výplňkových dialogů. Výjimku tvoří dvě vděčnější situace: s jeptiškou, která bez hnutí brvy tlumočí francouzsko-anglický hovor plný sprostých slov, z ohledu k ní však omezených jen na zkratky, a s francouzských taxikářem, jenž se z odpůrce Ameriky změní v milovníka honiček na hollywoodský způsob.

Třetí film hraničí spíše s reklamou. V podstatě jde o turistickou pohlednici Paříže, neboť tvůrci si vytipovali klíčová místa cizineckého ruchu a zasadili do nich jednotlivé potyčky. Takže zběsilá jízda se odehrává na Elysejských polích, rozverná přestřelka v gangsterském duchu mezi tanečnicemi na scéně Folies Berger a finále pochopitelně ve výšinách Eiffelovky.

V době digitálních triků si kaskadérské kousky třiapadesátiletého Chana říkají o uznání „staré dobré ruční práce“. Jenže autoři ho v „trojce“ nutí i zvážnět, ba bolestně řešit osobní dilema – a to je žánrová chyba i věčná škoda.