Vyprávění se tradičně vine od televizních zpráv o pádu kosmické lodi, z jejíchž trosek odpadává divný sliz, přes ohrožené děti k oblíbenému prvku béčkových hororů, slintání a blemtání při noční proměně nakažených v osoby stejné tváře, leč bez špetky emocí.
Jako strnulí ochotníci
V téhle situaci se pokoušejí přežít sladká Kidmanová, kterou pronásleduje bývalý manžel, její sladký synek a její nápadník Craig, oddaný jako pokojový psík.
Dohromady jsou tak dokonalí, milí, chytří, ohleduplní a cudní, že by mohli učit v klášterní škole. A také vážní; jedinou - nechtěnou - legraci tu zařizují „Češi“, od nichž se čeká večírek s gulášem, jmenovitě jistý dr. Jindra Belicek a jeho choť Ludmila, kteří s dalším vědeckým kolegou z Ruska vedou dlouhé úvahy o stavu světa.
Většině hrdinů činí potíž podstata zápletky: mají hrát lidi bez citových projevů, ale působí spíš ochotnicky jako strnulí panáci s nepřítomným výrazem z čekárny u zubaře či umělým pohledem pro fotografa. Čestnou výjimku představuje Kidmanová, obzvláště ve scénách, kdy se její hrdinka brání tichému nebezpečí spánku.
Po půlhodině však taktovku převezmou méně rafinovaná protivenství jako variace zombíků, pár štvanic nemocných na zdravé, panika, zátarasy, honičky, policejní stát. Prostě úplně běžný model, jen mimořádně nudně napsaný, zahraný i zaranžovaný. Režisér Oliver Hirschbiegel natočil už Pád třetí říše dost akademicky, ale svůj vstup na hollywoodskou půdu podepsal naprosto bez šťávy.
Co má být děsivé, je toporné, hloupoučká hra na politické zprávy budí další neplánovaný smích, finále nemůže stupňovat nervozitu, když sestřih z něj vyčerpaly už úvodní titulky, a dovětek má ryzí ráz reklamy na šťastný domov se zdravou snídaní.
