Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Přežil a pak se děly věci. Film Hluboko vypráví věcně a prostě

  15:19aktualizováno  15:19
Noc v Severním ledovém oceánu. Voda 3, vzduch -3 stupně Celsia. Ke dnu klesá rybářská loď a postupně i podchlazení členové posádky. Jen jeden vydržel plavat. Několik kilometrů mu trvalo šest hodin a pak ještě putoval lávovým polem pokrytým sněhem za světly osady. Nikdo neví jak, ale přežil.

Z filmu Hluboko | foto: Aerofilms

Příběh, který se 25. března roku 1984 na Islandu skutečně stal, přenesl na plátno tamní režisér Baltasar Kormákur, vítěz karlovarského festivalu za snímek Severní blata. Film se jmenuje prostě: Hluboko. A stejně prostě, věcně a střízlivě vypráví, nikoli v duchu hrdinských hollywoodských velkofilmů.

Hluboko

Režie: Baltasar Kormákur

Hrají: Ólafur Darri Ólafsson, Theodór Júlíusson, Throstur Leo Gunnarsson

Hodnocení: 70 %

První část se blíží profesnímu dokumentu o práci, k níž patří večerní hospoda, ranní kocovina, zarezlá bárka, úsporné hovory. A také okamžik, kdy nad ostrovy vzlétne vrtulník a ženy strnou. Vědí, že je zle.

I ztroskotání je rychlé, střídmé, žádný majestát Titaniku, čistě riziko povolání. A pouť zavalitého antihrdiny má takřka reportážní ráz, jakoby v přímém přenosu se odehrává bitva základních instinktů s panikou. Ochromující chlad se přenáší do hlediště kina, zatímco muž plave: mechanicky jako stroj, který se nesmí zastavit. Snad nejděsivější volba přijde ve chvíli, kdy konečně stojí na břehu, avšak mezi útesy, které se nedají slézt. Jediná cesta vede znovu mořem. A dlouhé váhání by znamenalo konec.

Z filmu Hluboko

Osamělost ve vlnách je výtečně natočená, nicméně očekávaná. Paradoxně nejsilnější třetina snímku následuje až poté, co se zachráněný muž stane hvězdou a zároveň živou výčitkou v očích rodin, jejichž otcové tolik štěstí neměli, a především pokusným laboratorním zvířátkem.

Žánr se láme v kouzelnou černou grotesku, když islandský Forrest Gump přivádí k zoufalství vědecké kapacity i trénované mariňáky, neboť popírá veškeré přírodní zákony. A je mu to fuk. Má totiž důležitější starosti, plynoucí z dohody, již uzavřel s věčností.

Film sice nadužívá útržků vzpomínek včetně výbuchu sopky z hrdinova dětství, ale má pro ně dvojí opodstatnění. Jednak přízračné ohnivé obrazy, jednak nepatetickou a nevyslovenou sílu lidí, kteří se znovu a znovu vracejí na tak nehostinná místa jen proto, že jim říkají domov.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.