Koneckonců režisér Ridley Scott s hercem Russellem Crowem si na Oscara sáhli už s Gladiátorem. Jenže oběma je v akční řeži zjevně líp než v krajině sentimentu, jímž je Dobrý ročník nasáklý jako houba.
Ze scénáře se neždímá jiskřivé víno s osobitým nahořklým dozvukem jako v nedostižné Bokovce, nýbrž doslazovaný „krabičák“, litr za dvacet korun. Pít se dá, ale každý doušek přesně napoví, jak kalné bude ráno.
Předvídatelnější film se těžko hledá. Londýnský finančník se po strýcově smrti vrací na jeho vinici, kde prožil dětství, a byť chce sídlo i s révou prodat, podle distributora se tu „počne odvíjet zcela nová a opojná kapitola jeho života“.
A přesně to, nic víc, se také stane. Přeloženo do řeči lidové, cynický vlčák z akciového trhu se pod jihofrancouzským sluncem oddá starým vzpomínkám a nové lásce, takzvaně „vyměkne“ a vymění návyky mamonářského štvance za pravé životní a přírodní hodnoty.
Jediné štěstí představuje fakt, že Crowe vcelku s gustem zvládá sebeironii, hlavně na půdě velkoměstského byznysu. Na venkově mu v nadhledu brání blátivě rozbujelá lyrika, násobená cituplnými a naučnými výjevy z dětství, takže komedii tu může předstírat jen v několika sólových etudách nešiky, třeba ve vypuštěném bazénu.
Jestliže prázdninově uvolněná nálada snímku působí ještě docela mile, o tempu vyprávění a prakticky neexistujícím ději se to už říci nedá. Ke konci již film plný rozjímání podává tak zvětralé slivky jako národní klišé – zemití Francouzi, cyničtí Angličani, omezení Američani – a věty typu „zrádce prodal duši za peníze“.
Zkrátka slabý ročník, i když ho zdobí silná filmařská značka.
