Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Tarantinův chráněnec se pohybuje v minovém poli

  8:09aktualizováno  8:09
V originále se film jmenuje The Attack, ale akční žánr nešíří. Do Česka přichází pod názvem Černá vdova, provázen cenami ze San Sebastiánu i zákazy, které z něj udělaly hit. Proč vadí? Na výbušné půdě izraelsko-arabského konfliktu totiž nikomu nenadržuje.

Z filmu Černá vdova | foto: Film Europe

Film jinde známý jako Útok nebo Atentát jsme přejmenovali na Černou vdovu podle českého názvu knižní předlohy, čímž se plete s naprosto odlišnými snímky téhož jména. Možná jde o inspiraci přezdívkou obávaného pavouka snovačky jedovaté, jehož samička po spáření samce zabije. Ovšem ve filmu, jejž natočil Ziad Doueiri, zbude naopak zmatený vdovec.

Spletité pozadí

Arabský lékař působící v Tel Avivu, kde si vydobyl postavení, uznání a bezpečný život, jednoho dne šokován pozná v rozervaném těle sebevražedné atentátnice svou vlastní manželku. Žena marně snící o mateřství vzala s sebou na onen svět vedle dospělých i jedenáct nevinných dětí.

Hrdina nedokáže přijmout, že léta žil s milovanou bytostí, o níž nic nevěděl a která svým činem ohrozila i jeho existenci. Vydá se tedy po stopách, které zanechala, mezi ty, kdo ji zatracují, i ty, kteří ji oslavují jako mučednici.

Černá vdova

The Attack

režie Ziad Doueiri

Hodnocení: 60 %

Civilně laděný, ale vypjatě působivý snímek má podobně dvojsečné zázemí. Autor knihy, původně důstojník alžírské armády, si kvůli cenzuře dal ženský pseudonym Yasmina Khadra. Libanonský režisér Ziad Doueiri studoval ve Státech, stal se chráněncem Quentina Tarantina, v jehož kameramanském týmu pracoval od Gaunerů přes Pulp Fiction až po Jackie Brownovou, ale vzdálenému konfliktu neunikl.

Na jedné straně jeho Černou vdovu zakázali ve všech dvaadvaceti zemích Ligy arabských států: s odůvodněním, že se točila v Izraeli, byť značná část vznikla v Belgii; nesmí si ji tedy doma promítat ani sám režisér, jenž se po 11. září 2001 vrátil do vlasti.

Na druhé straně některé z dotčených stran na film přispěly: Katar dal 700 tisíc, Egypt 400 tisíc dolarů. "Ale slyšel jsem – Téma je příliš kontroverzní, vůbec nás nezmiňuj, vezmi si peníze a běž, zpátky nic nechceme," líčil režisér.

Ligu arabských států označil za bezvýznamnou organizaci a její zákaz za směšný stejně jako tradici "zlého" Izraele: "Syrská vláda páchá dnes daleko větší zvěrstva než Izrael v 50. letech, aniž by se syrské filmy bojkotovaly."

Rozum v koncích

Z filmu Černá vdova

Nicméně povyk kolem Černé vdovy účinkoval jako nejlepší reklama. Ve Státech malý nezávislý film začínal jen ve třech kinech, ale když zaznamenal nárůst zájmu o čtyři sta procent za víkend, sály se postupně přidávaly a s jejich počtem rostly také tržby. Což nahrává další režisérově dráze včetně projektu, v němž má hrát Gérard Depardieu.

Jenže je třeba zdůraznit, že Tarantinův žák na rozdíl od svého učitele nenosí provokaci jako záměrnou i zálibnou korouhev, znak osobního rukopisu. Naopak je mu vlastní filmařský minimalismus, jenž se místo slov a efektů vyjadřuje náladou.

Lékař po službě u sklenky má v očích nekonečnou únavu z vědomí, že přísun těl potrhaných výbuchy na operační stůl nikdy neskončí. A jakkoli se mu svět náboženského fanatismu zdá vzdálený, s činem vlastní ženy přijde pád.

Z filmu Černá vdova

Nejprve tupá nevěřícnost, pak posedlá urputnost touhy po pravdě přinášejí nesmírně silné okamžiky, za něž sklízí obdiv herec Ali Suliman, známý i z hollywoodských produkcí. Jeho hrdina má na své straně civilizovanost, inteligenci, toleranci, vzdělání, vyrovnanost.

Přesto mu jsou na nic tam, kde neutralita rozumu není možná a kde se přes noc stane zrádcem v očích své arabské rodiny i svých izraelských kolegů. Jestliže on bolestně tápe a nechápe, jak máme konfliktu porozumět my?

Násilí plodí násilí

Cenná stránka jinak nenápadného snímku spočívá právě v tom, jak úzkostlivě se vyhýbá tendenčnosti – až na dvě drobné výjimky se jí skutečně ubrání.

Pár bodů Černé vdově uberou ještě lyrizované vzpomínky a předvídatelná bezvýchodnost vzkazu o násilí plodícím zase násilí, neboť těžko lze dojít k jinému objevu. Režisér však k němu dospěl bez plakátu a bez pouček i za tu cenu, že se sám pohybuje v minovém poli; to se počítá.



Témata: Pulp Fiction




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.