Sotva kdo dokáže vnímat příběh „radikálních dětí“, což je pouze smířlivá metafora pro teroristy ze skupiny RAF, prostě jen jako „čistý“ film sám o sobě. U mladých levicových aktivistů se dočká zřejmě větší odezvy než u konzervativních voličů a pamětníků, už vůbec nemluvě o rodinách obětí RAF, jejichž protesty proti filmu jsou lidsky pochopitelné.
Tvrzení tvůrců v čele s režisérem Ulim Edelem, že z vrahů nedělají hvězdy, posoudí každý divák jinak, ale ani králové barikád nepopřou, že film o útoku na světový kapitalismus využívá senzační látku s obchodní zdatností.
Naopak i lidé, kteří v životě nehodili dlažební kostku do výlohy, musí uznat, že film je natočený skvěle – přinejmenším do dvou třetin a hlavně v dokumentárně pojatých akčních pasážích.
S Andreasem Baaderem, kterého Moritz Bleibtreu hraje jako přitažlivého romantického rebela, a s Gudrun Ensslinovou v podání Johanny Wokalekové, s níž Baader tvoří pár a la Bonnie a Clyde, se divák setkává postupně.
Vyprávění se odvíjí od postavy Ulrike Meinhofové, pro niž našla herečka Martina Gedecková zajímavou směsici mužského fanatismu a ženské řevnivosti. Z prázdninové idyly s dětmi na pláži se levicová novinářka Meinhofová rychle přenese do Berlína s demonstracemi a naturalisticky drsnými bitkami s policií nasnímanými v nervním reportážním duchu, v jehož pozadí skvěle „hrají“ dobové rekvizity a hudba.
Filmy o teroristechFilmy o teroristech Tichý nepřítel (1997) Mnichov (2005) - recenzi čtěte ZDE Království (2007) - recenzi čtěte ZDE |
Vzdor politickému naivismu vládne bouřlivě nakažlivá nálada třeba na shromáždění proti válce ve Vietnamu, kde se skanduje Ho, Ho, Ho Či Min; následné vyřizování účtů mezi stoupenci pravé a levé fronty či město proměněné ve válečnou zónu plnou nepokojů a požárů nesou všechny prvky napínavé akční podívané. Do sestřihu vypjatých událostí roku 1968 se na zlomek vteřiny promítne i Praha s okupačními tanky.
Výbornou filmařinu útočných scén bohužel střídají dialogy, kdy se plakátový slovník radikálů ukazuje v plné nahotě. Vrší se tu fráze typu: „Jsme zodpovědni před dějinami, na celém světě soudruzi bojují se zbraní v ruce, musíme přinést oběti.“
Zároveň však film při vší zdrženlivosti sbírá pro hrdiny nenápadně sympatie obrazem nekonvenčních vztahů v komunitě či bezstarostnou noční jízdou, při níž se střílí jen tak z bujnosti: kdo by nefandil veselým rebelům bez příčiny?
Dokonce i při teroristickém výcviku v Jordánsku se nevinně baví nahými provokacemi; teprve ve chvíli, kdy se hlasatelka idejí Meinhofová zřekne vlastních dětí, i příznivce zamrazí.
Návrat do Berlína s loupežemi, výbuchy, únosy, vraždami a velkými policejními manévry, jež řídí klamně neškodný Bruno Ganz, mají sice stále thrillerovou bravuru – třeba když si dítě fotí krvavé obléhání; nicméně už začíná účinkovat jistá monotónnost.
Filmy o 11. záříLet číslo 93 (2006) - recenzi čtěte ZDE 11 ́09 ́01 (2002) |
Němci natočili kroniku RAF až příliš dopodrobna, což se ukáže hlavně po procesu s vůdci a po skvělé srážce obou Baaderových souputnic. Tam film bohužel mine svůj přirozený vrchol a mapuje cestu hnutí dál, už spíše jen zpravodajsky, takže napětí opadne. Ke konci jako by tvůrcům došly síly: další jména a další případy už nedokážou prodat se stejnou razancí jako první generaci RAF, takže se uchylují více k popisům. Nakonec tak rádoby nestranný film použije i tendenční projevy a zaťaté pěsti.