Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Jdou a jdou a jdou a jdou a jdou a jdou

  9:20aktualizováno  9:20
Prokletí básníci atomového věku, dva výrostci v dekadentní póze a v černé kůži, hodinku bloumají noční Paříží. Režisérce vynesli cenu mezinárodní kritiky v Berlíně.

Z filmu Atomic Age | foto: Arte France

Francouzský Atomic Age zahajuje společný projekt distribuční firmy Artcam a přehlídky Fresh Film Fest, který chce prvotinami uváděnými pod značkou Fresh Artcam "přesvědčit mladé diváky, že neexistují jen americké hity, ale i intimnější kinematografie, jež jim pomohou zorientovat se v dnešní neklidné době, pobaví je a inspirují jejich kreativitu".

Atomic Age

Francie, režie H. Klotzová, hrají N. Schneider, E. Paquet, D. Wojcik, tit., 67 min.

Hodnocení: 55 %

Lze to říci i méně vznešeně: Atomic Age patří k filmům, v nichž se za celou dobu nic nestane, čímž okouzlují festivalové poroty, ale s generačním publikem se spíš míjejí. I když Héléna Klotzová v celovečerním debutu vychází z klipové kultury mládeže, činí z ní umělecké beranidlo útočící na baštu vousatého experimentu, jakým začátečníci tak rádi objevují Ameriku.

Fotogalerie

Režisérka se dosud pohybovala hlavně v castingu a to je znát, neboť hrdiny obsadila skvěle. Eliott Paquet a Dominik Wojcik přesně splňují představu o klukovské pubertě, k níž patří akné a světácký vzdor ve tváři, v nitru směs touhy a strachu. Už při jízdě do centra Paříže za horečkou sobotní noci se zdá, že tihle Travoltové nové generace možná ani nebudou slečny potřebovat.

Nicméně Eiffelovka září na obzoru jako maják navigující poutníky k nočnímu klubu, kde hledají svůj věčný "discopříběh" od polibku přes odmítnutí – Dej si odchod, chudáku – až po jasnou facku.

Z filmu Atomic Age

Svět, kde jsou všichni na lovu i na útěku, je typicky zážitkový a nepřenosný. Z mihotu barevných světel se noří přízračné tváře bludiček na plesu upírů, bytostí bez pevného bodu, přičemž jeden z kamarádů zkouší rebelské výboje a druhý básnický zmar: "Nemůžu spát, čtu poezii, cítím se prázdný, sám, nic mě nezajímá."

Což k dospívání patří, ale ve filmu bez náznaku odstupu zní strojeně. Z klubu vyrazí do ulic a po krátké potyčce jdou dál, jen oni dva a jejich stín, teenagerovský splín. Na pustém nádraží volí rebel mezi dívkou a přítelem v pasti veršotepeckého bolestínství, poté zase jdou.

Až do temného lesa jako ze Záhady Blair Witch, kde na mýtině pod hvězdami najdou Rimbaud a Verlaine naší doby okamžik souznění, smíření, spočinutí. Načež za svítání zase jdou a jdou a jdou.

Nic proti silným hercům, neturistické náladě noční Paříže ani objevování poezie náctiletým. Ale v boji s umanutou "reportáží pocitů" to vše stačí uhrát jen lehce nadprůměrný zážitek.





Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.