I film vypadá obrovsky, než diváka lehce ubije právě svou obrovitostí. Šest příběhů, které se proplétají v různých místech a časech od začátku 19. století až po budoucnost, zabere sto sedmdesát minut času. To je příliš, jestliže velkou podívanou střídají velké pravdy.
Dávní otroci v Tichomoří a budoucí otroci v příští automatizované totalitě; britský skladatel 30. let a britský nakladatel ze současnosti; americká novinářka na stopě mocenského spiknutí a spasitelka domorodců na cestě k poznání.
Symfonie barev, stylů, efektů, nálad. Ale také typ uměleckého díla, které chce naráz odhalit, pojmenovat a vtlouci nám do hlavy veškerá tajemství lidského bytí. Šamanství, reinkarnace, katastrofy, útěky, lásky, zrady, proroctví; všechno se opakuje v různých variacích. Je to vesměs zajímavé, místy omračující, tu a tam povznášející, ale úmorné.
Člověk si připomene obdobnou stavbu snímku Babel, v němž však neviditelná spojnice různých životů účinkovala s přísně neúprosnou osudovostí. V Atlasu mraků vede společná linka nespoutanou obrazností nebo, a to je potíž, záplavou slov převlečených za objevné myšlenky. Ač se člověk přistihne, že některé z postav ho míjejí, jiné přímo štvou a že by si vlastně docela vystačil s jedním, třeba "nejmenším", zato nejvtipnějším z příběhů, se vzpourou důchodců po anglicku, jíž vévodí Jim Broadbent.
VÝBĚR HVĚZD. Atlas mraků na place spojil mimo jiné Susan Sarandonovou, Jima Broadbenta (vlevo) i Hugha Granta a zády stojící Halle Berryovou.
Vlastně každý tu najde svůj svět, starosvětskou romantiku i počítačové hry, intelektuální šarády i zběsilé honičky, přírodní exotiku i civilizační džungli. K pastvě smyslů silné včetně hudby si fanoušci přidají luštění hravých odkazů. Peníze za vstupenku Atlas mraků se rozhodně nevyhodí oknem. Pouze to úporné velikášství zážitek umenšuje.