Druhou je způsob vyprávění. Je to vytříbený a nic jiného nepředstírající thriller. I když akademici udílející Oscary "žánrovkami" pohrdají.
A třetí pilíř představuje profesní humor, černý šibeniční smích, jehož rychlé střídání se strachem vytváří třaskavý koktejl. Podstata připomíná zápletku komedie Vrtěti psem, kde prezidentův milostný úlet přebíjeli uměle sehranou válkou, ale tady hrají vážně o život.
Z filmu Argo |
Po zjednodušené lekci z historie Íránu skočí děj jako v přímém přenosu do listopadu 1979, kdy radikálové obsadili americkou ambasádu v Teheránu a zajali desítky rukojmích. Jen šestice utekla do domu kanadského diplomata. Pálení vlajek, útok na plot a skandující dav ve spirále hysterie diktují mrazivě vypjatou náladu, skoro bez palby, ale tím děsivější třeba v očích zoufalých uprchlíků před revolucí, kteří si právě přišli pro americké vízum.
A na druhém konci světa schůzují. Otrlý slovník ministerstva zahraničí bez iluzí o dobru a zlu či tristní plán expertů CIA se záchranářskou akcí na bicyklech krutě baví. Nejbizarnější návrh však teprve přijde: pašovat Američany z Íránu v převleku za kanadské filmaře, chystající v exotické zemi natáčení sci-fi. Tak do hry agentů vejde Hollywood, ráj lží, z nichž pravdu dělá reklama. Kouzelné propojení dvou vysoce cynických světů zdobí John Goodman výroky "režii naučíš za den i makaka" či "míjíme cílovou skupinu, což jsou lidi s očima".
Nervy k prasknutí
Vtipná mystifikace s reálným nebezpečím v pozadí účinkuje i v detailech. Stačí, když v letadle nad Íránem odeberou alkohol. A jízda "filmařů" demonstrací mezi oběšenci napíná nervy k prasknutí.
Ben Affleck režíruje líp, než hraje: přesně, čistě, s citem pro dávky tísnivé hrozby, bez kudrlinek; navíc chytře obsadil šestici "civilů" málo známými herci. Jen jeho tvář z filmu trčí, stejně jako klišé hrdiny odloučeného od syna. Ale za dobře natočený žánr se stydět nemusí.
