Z filmu Anna Karenina |
Tak proč chodit do kina znovu?
Protože novinka, jež právě vstupuje do Česka, nevšedním způsobem smiřuje tři světy: literatury, divadla, filmu. Nástup dočista ohromí odvážnou, ale účinnou metodou: všechno se odehrává na jevišti či v hledišti, všechno v plynulé akci. Doslova za pochodu se mění dekorace, situace i herci, v tempu určovaném tepem města i rytmem příběhu.
Je to podívaná původní i půvabná, hravá, neotřelá; i ten dětský vláček uhánějící zimní krajinou se naprosto přirozeně přenese do reálné velikosti a prostředí.
Tanec vášně
S některými tanečními výstupy čistě střihanými do přiléhavé hudby dostává film vyloženě muzikálový, lehce neskutečný nádech, skoro jako Moulin Rouge, jen místo pařížského retra nastupuje retro ruské. A v něm se líhne labužnické pochutnáníčko nápadů, jaké umí právě a pouze režisér Joe Wright. Nejde o zfilmované divadlo v duchu Odcházení, nýbrž o film povýšený darem divadelní představivosti.
Aaron Taylor-Johnson a Jude Law ve filmu Anna Karenina
A také zdobností: ples si půjčil z pohádek o Popelce, panenská sokyně Kareniny vedle ní působí jako bílá labuť vedle černé a kradmé šuškání skryté za vějíři smetánky připomene rané setkání Wrighta s herečkou Keirou Knightleyovou v Pýše a předsudku. Tam ji však držel na uzdě britské zdrženlivosti, kdežto v Karenině ji nechá v tanci zrychlovat až do žáru vášně, a pak chladit sněhem rozpálené tváře.
Knightleyová v Karenině uplatňuje oduševnělou krásu typu Audrey Hepburnové: stačí, když pozvedne závoj, víc nemusí. Jude Law coby Karenin je herecky skvostný a navíc svým nevtíravým způsobem přitažlivější než milenec jeho manželky Vronský čili Aaron Taylor-Johnson, kterého přestylizovali do operetní podoby švarného carského důstojníka s plavými kudrnami.
Vůbec právě stylizace, zprvu tak omračující, posléze trochu unavující, v sobě mísí krásu a zradu. Jako by se jí sám režisér nemohl nabažit a ona jej přerostla. Dostihy na scéně - proč ne, zajímavá myšlenka má neméně zajímavé provedení, ale někdy už efekt ztrácí účel.
Pomyslné brzdy zaskřípou také v okamžicích, kdy film opustí milostné melodrama a noří se do průzkumu hluboké ruské duše s Tolstého vírou v prostý venkovský život. Jenže to asi žádný Nerus nedokáže.