RECENZE Mission: Impossible 3: Cruise má mnoho zranitelných míst

Zlatá střední cesta zabočila úplně jinam. Po prvních dvou dílech filmu Mission: Impossible se od "trojky" žádalo, aby vyvážila jejich krajnosti.

Tedy aby nebyla ani pouhým slepencem akčních scén, ale ani překomplikovanou historkou, v níž se divák ztrácí.

Debutující tvůrce J. J. Abrams, díky seriálům Alias a Ztraceni přezdívaný král televizní zábavy, požadavek bohatě splnil. Ovšem vzal to nečekaným směrem: hlavního hrdinu oženil! Což je krok dvousečný.

Mission: Impossible 3

70 %

USA, 2006, 126 min.

režie J.J. Abrams,

hrají Tom Cruise, Ving Rhames, Keri Russellová

Streamovací služby: HBO Max (CZ zvuk, titulky)

Kinobox: 76 %

IMDb: 6.9

Na jedné straně tak sice dodal filmu emoce vlastní thrillerům, v nichž rekové bojují o život milované bytosti, na druhé straně opustil pravidla špionážního žánru. Neboť půvab přelétavých Jamesů Bondů spočívá právě v jejich věrnosti zásadě „nic osobního“, kdežto zamilovaný Ethan Hunt je přecitlivělý, všechno si víc bere a prožívá, vybuchuje, ztrácí nervy, zkrátka je zranitelnější než Bond, což by si špičkový tajný agent neměl dovolit.

Ani zatahování manželek do záchrany světa není zrovna fér, byť to už zkoušel třeba Harrison Ford, kterého tady ježatě rozčepýřený Tom Cruise začíná mírně připomínat.

Navíc prvky romance nejdou Abramsovi od ruky tak lehce jako nosná část snímku, akce odlehčovaná humorem. Sice hned v úvodu prozradí klíčový výjev finále, v němž zlosyn v podání báječného Philipa Seymoura Hoffmana odpočítá čas na hrdinovo osudové rozhodnutí, takže divák zná bod, kam děj dospěje; netuší však, že si jej v závěru prožije ještě dvakrát a v nečekané variaci.

Když ve Vatikánu, tak v sutaně
Leccos zůstává při starém. Cruisův agent jde do akce, jakých už se nechtěl účastnit, přímo z dojemných zásnub, ve svém týmu opět najde suše vtipkujícího Vinga Rhamese a čeká je drama v tradiční pusté továrně – zručně zvládnuté, jehož přílišnou délku vykoupí efektní souboj vrtulníků za letu mezi lopatkami větrných mlýnů.

Nejpříjemnější část filmu přináší střední pasáž situovaná do Vatikánu, k níž patří zábavné špičkování a chytré salonní triky od hádky v italštině po zrcadlový motiv Císařova pekaře. Cruise v sutaně s breviářem plným elektroniky a svatým křížkem tajícím vysílačku plní zkušební misi předskokana Šifry mistra Leonarda. Pravda, zloduch na rautu popíjí džus, čímž je hned podezřelý, a ostraze pořád ještě nedošlo, že výpadek obrazu na monitorech neznamená poruchu, ale v tónině hravé nadsázky to nevadí.

V následné rušné akci na mostě se štěstěna i nálada obracejí a v poslední třetině toho tvůrci na hrdinu naložili opravdu hodně. Spoután jako kanibal Hannibal musí utéci proradným šéfům, pod krycím jménem Pavel Sobotka doletět do Šanghaje, z mrakodrapu, který hostí milý žert s odpalováním míčků, uzmout cosi důsledně tajného a pokud možno zachránit manželku, čímž se příběh vrací do výchozí situace. Tady už Abrams napětí viditelně nastavuje o zbytečné minuty, kdy Cruise loví ztrácející se signál či poklad zakutálený pod auty.

Šikovný zvrat kolem prapůvodce zla pokazí nahlouplý proslov a říznou manželskou akci, které nechybí humor, zase upatlá dojemný dovětek. Právě v něm se úskalí ženatého špiona projeví naplno: Bond si vždy zalaškuje s dámou, jež je po ruce, kdežto vzorný manžel Hunt musí slzavě objímat tu jedinou. Nadto nijak oslnivou, nemluvě o tom, co si s ní počne příště.