Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Newyorský Falstaff svádí v kuchyni jako z katalogu

  19:31aktualizováno  19:31
Verdiho Falstaff byl dalším přenosem, který do kin odvysílala Metropolitní opera. A bylo se na co dívat. Režisér Carsen totiž předvedl atraktivní obrazy, ať už přepychový hotel, dobovou módu, či kuchyň jako z katalogu.

Záběr z Verdiho Fastaffa, kterého odvysílala Metropolitní opera v přímém přenosu | foto: Catherine Ashmore

Opera, jejíž libreto vychází především ze Shakespearových Veselých paniček windsorských, je Verdiho posledním a jediným komickým dílem (nepočítáme-li nepovedený pokus z mládí). Po řadě jevištních tragédií působí jako laskavé rozloučení vyrovnaného starce, který je schopen se na operní žánr i na vlastní odkaz podívat s humorným nadhledem.

Falstaff - Giuseppe Verdi

USA, 2013, italsky / české a anglické titulky, 200 min

režie: Robert Carsen

hrají: Ambrogio Maestri (Falstaff), Lisette Oropesa (Nannetta), Angela Meade (Alice Ford), Stephanie Blythe (Paní Quickly), Jennifer Johnson Cano (Meg Page), Paolo Fanale (Fenton), Franco Vassallo (Ford)

Hodnocení: 80 %

Režisér Robert Carsen děj přenesl do padesátých let dvacátého století, z nichž vytěžil atraktivní obrazy, ať už to je přepychový hotel, v němž (namísto hostince U podvazku) přebývá Falstaff, dobová móda a především luxusně a detailně vybavená kuchyň jako z katalogu. Bylo slyšet, že v divadle sklidila po rozhrnutí opony potlesk. Otázka, jak tento posun přispívá k ozřejmění smyslu díla, ovšem zůstala bez odpovědi. Podobně jako u Rigoletta, jenž se v Metropolitní opeře odehrává v Las Vegas, jde pouze o vnějškově nápadný obal, i když v tomto případě zdaleka ne tak rušivý.

Zvlášť když je pod ním živě rozehraná, místy ovšem také přehrávaná komedie, z níž jednoznačně vyčníval (nejen tělesnými rozměry) titulní hrdina v podání italského barytonisty Ambrogia Maestriho. Ten nepřehrává ani na okamžik, jeho Falstaff kromě směšně vychloubačných rysů nepostrádá ani noblesu a dobrosrdečnost. Tomuto stárnoucímu poživačníkovi se dá věřit, že se nakonec zasměje i sám sobě. 

Fotogalerie

Maestri si navíc umí hrát i se svým mohutným, tvárným hlasem - i v kině se dalo tušit, jak se asi nese do všech koutů hlediště. Hned po něm na sebe strhávala pozornost Stephanie Blythe coby paní Quickly, dovedně zacházející se svou korpulentní postavou i hlubokým, objemným altem. Z dalších, většinou rovněž kvalitních sólistů vynikla v roli Nanetty Lisette Oropesa se svým svěžím, zářivým sopránem. Publikum slavilo i dirigenta Jamese Levina, jenž se po vleklých problémech se zády po delší době opět chopil taktovky. A v rukou má energie stále dost.

Průvodkyně večerem Renée Flemingová v přestávkovém programu mimo jiné ochutnávala rizoto, které uvařil kolega Maestri a nezapomněla pozvat na další přenos. Tím bude 8. února Dvořákova Rusalka.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.