Emil Hakl dokáže s každou svou další knihou přesněji diagnostikovat stav české společnosti. Ta nejnovější se jmenuje Skutečná událost a s typicky haklovskou jazykovou bravurou vede dost nemilosrdně přímý řez současným mužským světem, aby odkryla všechno, co může pod kůží úspěchu a ramenatých řečí hnisat.
Držitel ceny Magnesia Litera se trefil na milimetr přesně. Do sprostých řečí o ničem, které však dávají tušit inteligenci a potenciál těch, kteří plýtvají životem na hraní stupidních počítačových stříleček.
Do tématu, jemuž jako by dominovala exekuce uvalená na jednoho z hrdinů knihy, který vlastní ošklivý dům, za nímž je skrytý skomíravý trylek o přátelství a velká óda na lásku maskovanou lhostejnou odtažitostí (jen ať si proboha ten druhý nemyslí, že o něj stojím).
Do třetice se Hakl trefil do aktuální atmosféry, začínaje Oslem těsně po Breivikovi a konče jednou z posledních vládních krizí, kde to první jasně nabízí řešení pro to druhé, definitivní a krvavé. Jenomže marast, v němž se koupou jeho postavy, nedá vzniknout ničemu víc než zpackané a vystrašené akci, kde cíl je bezejmenný a výsledek neprůkazný.
Hod rakví
Kniha Skutečná událost má tři hrdiny. Jeden je spisovatel, který stárne a nechce si nic začínat s optimismem, důvěrou, závazky. Druhý si každý den barví bradku na jiný odstín. Ne z radosti, hravosti nebo ve snaze se někam zařadit a od něčeho distancovat, spíš v touze dát křečovitě najevo lidem, že jeho mysl je stále mladá.
Třetí je rozhněvaný mladý muž poznamenaný smrtí se vztahem k drogovým experimentům. Všichni vycházejí z generace, která se v pubertě snad kvůli právě končící totalitě dostatečně "nevyblbla" a teď se necítí povinna nikomu ničím. Zaměstnavateli, manželce, milence, rodičům a zejména sama sobě.
Zatímco ženy v tomhle věku mají plnou hlavu dětí, jógy a shánění biosurovin na biovečeři, tihle muži házejí rakví. To je počítačová hra, kde jde o to, co nejvhodněji mačkat šipky na klávesnici, aby virtuální rakev na obrazovce doletěla co nejdál.
Mezihra s Kájou
Jenomže Hakl tyhle smutné parodie na muže neopěvuje. Jen věrně zrcadlí jejich svět i s jeho průšvihy. Beznaděj, sprostotu, rezignaci. Kromě pronikavého vtipu charakterizuje Skutečnou událost snad ještě ve větší míře než Haklovy předchozí knihy jazyková dokonalost a chytrost, která jiskří v dialozích i v prostých popisech.
Je málo takových virtuosů současné češtiny a jejího sociálního využití. Namátkou: "Tělo je sociální stroj, v kolika chudácích propukne bujení následkem přenošené samoty?"
Ve druhém plánu se v knize odvíjí i náznak příběhu německé levicové teroristické skupiny RAF, která vzala počátkem sedmdesátých let spravedlnost do svých rukou. Inspirace pro trojlístek hrdinů? Odsouzeníhodný terorismus? Nedostižný ideál očisty společnosti?
Stylově Hakl střídá mnoho forem a čtenáře uspokojuje, když do nich může pronikat. V případě mezihry o dívce Káje použil autor jeden z nejoriginálnějších přístupů k líčení rodícího se vztahu. Banální, ale co je v životě podstatnějšího než pár takových momentů a jejich následná konzervace do paměti?
Skutečná událost je ta nejlepší kniha o vyhořelém mužském světě. Vlastně spíš rekviem za něj.
Hodnocení: 90 %
