Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Duffy úspěch nezopakovala, příjemnému retru chybějí hity

  12:21aktualizováno  12:21
Novinku velšské soulové divy Duffy asi nejlépe ilustruje praskání a šumění, které pod melodií titulní písničky Endlessly dotváří dojem, že Duffy posloucháte ze starého, zaprášeného vinylu.

Zpěvačka Duffy druhou deskou navazuje na Grammy ověnčené album Rockferry. | foto: Warner Music

Na své druhé desce zpěvačka navazuje na Grammy ověnčené Rockferry nepřekvapivě, dokonce se dá říct, že trochu ošuntěle.

Duffy: Endlessly (obal alba)Stejně jako britská retro soulová vlna už nějaký čas nestoupá, ale spíš klouže dolů.

Dotažené stylové cvičení

Na první poslech je tu styčných bodů s debutem řada. Přestože pár podstatných kroků ke změně Duffy podnikla a nabízí košatější zvuk, opět se díky nim nedostala dál, než to dokázal pop 60. let.

Deska Endlessly jako celek nabízí příjemný, nijak zvlášť náročný a jen trochu kýčovitý poslech, ale trpí přitom nedostatkem výraznějších singlů. Nic jako druhé Mercy tu zkrátka není. Razanci písničky, se kterou se Duffy proslavila, se nejvíc blíží první singl Well Well Well, který nahrála za pomoci rytmické sekce americké hiphopové party The Roots, a pak už nic. Výměna tvůrčího týmu jí v tomhle směru rozhodně neprospěla.

Duffy - Wel, well, well (2010)

Místo dotaženého retra evokujícího taneční parkety britských kasín a northern soulových večírků, se kterým Duffy pomáhal bývalý kytarista kapely Suede Bernad Butler, se tentokrát zpěvačka rozhodla spolupracovat s šestašedesátiletou hudební legendou a veteránem Albertem Hammondem.

Zpěvačka DuffyDesku Endlessly s ním natáčela v New Yorku a autorsky se podílela na většině skladeb, které se podstatnou dobu jen tak rozpouštějí v cukrkandlu smyčců i samotného zpěvu.

V souvislosti s první deskou si Duffy vysloužila řadu nelichotivých přirovnání, že je vlastně jenom hodnou, blonďatou verzí Amy Winehouse, která nepije a nefetuje. Na Endlessly to neplatí, ale odhaluje vlastně to samé - do toho, aby byla skutečnou divou formátu Dusty Springfieldové, chybí Duffy výraznější charizma, kterým by slušně napsané písničky proměnila v hudební událost.

Po poslechu dojáků jako Too Hurt to Dance anebo Don't Forsake Me vám tak v hlavě bude znít spíš klasická Unchained Melody, a když si po diskotékové Keeping My Baby, kterou koprodukoval Stuart Price, pustíte Papa Don't Preach od Madonny, možná vám taky přijde, že tu někdo opisoval.

Zpěvačka Duffy

I ve světlech diskoték jako by se Duffy jako zpěvačka poněkud ztrácela. A s tím bohužel energie alba Endlessly stojí a padá. Není to špatná nahrávka, ale nepřekvapí. Působí jako dotažené stylové cvičení, které nejspíš brzy odnese čas.

Duffy: Endlessly
CD, cena 379
Hodnocení MF DNES: 60 %

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.