V autorské i režijní prvotině Don Jon totiž herec stvořil hrdinu, který sice projde tradiční proměnou z lovce známostí na jednu noc k muži tak zamilovanému, že je schopen podstoupit dlouhé platonické námluvy, ale ani poté se nedokáže zříci své záliby.
Zkrátka po báječném sexu s báječnou vyvolenou v podání Scarlett Johanssonové se vyplíží z ložnice ke svému počítači, připraví si zásobu papírových kapesníčků a dá si osamělé repete. Což se slečně nelíbí, takže hrdinu postaví před jasnou volbu: buď já, nebo porno.
Hlavně ne nákyp
A to je celý vtip. Po pravdě nepříliš zábavný, ostatně film se komediálního žánru spíš jen dotýká. Ve druhém plánu si hraje na sociologii, na mapování hromadného generačního jevu - ve srovnání s českými Donšajny žije Don Jon opravdu v jiném století. A ve třetím plánu, jejž samozřejmě nepřizná, sází na lechtivost látky. Neboť v běžném kině se divák čisté pornografie nedočká, leda zprostředkovaně pod podobnou záminkou, jakou mu nachystal Joseph Gordon-Levitt.
Ovšem v tom je zároveň potíž filmu, který chtě nechtě musí zaujmout stanovisko, takže jeho prvotní bezprostřední otevřenost se postupně otupuje, až vyústí v moralitu.
Divák se tedy nejprve ošívá nad slovníkem mladíků, kteří vyrážejí do klubů shánět "řezivo", které "ji má pevnou, ne nákyp". A sotva bezprostřednost generačních zábav přijme, film přeladí do domáckých obrazů soužití s výroky "Uklízení není sexy". Na debut vcelku zručné vyprávění drží nad vodou hlavně hrdinovy rituály od rodinného oběda po návštěvu kostelní zpovědnice, přičemž uložené pokání si mladík odbývá v posilovně.
Jasné limity
I poté, co se nezávislá razance z filmu vytratí, uchovává si herec své rošťácké kouzlo. Jenže dění kolem něj je prázdné, nudné a nepřekvapivé jako samo porno. Recenze listu Wall Street Journal pro to našla vznešenější pojmenování: "limitace masturbace".
