Jubiljení 20. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov zakončily

Jubiljení 20. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov zakončily nadšené ovace věnované legendárnímu tenoristovi Plácidu Domingovi. | foto: David Veis, ČTK

RECENZE: Plácido Domingo zpíval s nasazením, ale král už to není

  • 4
Optimisté budou po sobotním koncertu Plácida Dominga v Českém Krumlově bezesporu doufat, že španělský tenorista ještě někdy do Česka zavítá. Dřív než po 17 letech, která letos uplynula od jeho posledního vystoupení. Realita je však taková, že zorganizovat tak náročnou akci se už asi těžko podaří. A času ubývá...

Jednoho z nejlepších tenorů dvacátého století jsme tak do soboty v Česku viděli pouze dvakrát. Při první návštěvě natáčel v Praze vánoční koledy a při druhé vystoupil v Praze na Výstavišti. Obě akce byly bombastické megashow, jež sice vyvolávají jásot publika, ale o umění tohoto ve své podstatě "antishowmana" vypovídají jen málo.

Aby v Krumlově mohli něco takového vůbec uspořádat, museli hledat megaprostor. Našli ho na parkovišti P2, které nemá atmosféru. Plní však účel: směstnají se tam tisíce lidí, přízračně působící obrovská jevištní konstrukce, maličké figurky interpretů, simultánní projekce, ozvučení (bezesporu profesionální).

Španělský tenorista Plácido Domingo s portorickou sopranistkou Anou Maríou Martínezovou.

Sedmdesátiletý Domingo si svým způsobem pořád drží formu. V dobrém slova smyslu bojuje, zpívá s plným nasazením, do árií z oper, operet i zarzuel stále vkládá zápal. Zvláště v prvních číslech, z Massenetova Cida a z Pucciniho Tosky, však musel bojovat až příliš. Únava a námaha se nedají přeslechnout, potažmo v tenorových rolích, které kdysi zpíval v rozkvětu sil. Ostatně na divadelních prknech dává v posledních letech přednost partům barytonovým. Postupem večera se přece jen rozezpíval, a posluchač mohl tušit onen jedinečně kompaktní a barevný zvuk, jímž tenorista vešel do dějin. Jenže pevnost se už vytrácí a s ní mizí i hlasové kouzlo. Domingo dnes působí hlavně silou legendy, která mimo jiné pozdvihuje další generace.

Zážitek i nostalgie

Po jeho boku se představila portorická sopranistka Ana María Martínezová, která roku 1995 vyhrála v Domingově soutěži Operalia kategorii zarzuela. Ne náhodou, právě tato čísla zpívala s velkým espritem. Dokáže si však poradit i s češtinou, jak dokázala v Rusalčině árii o měsíčku. Technicky velmi dobře vybavená pěvkyně je dnes na vrcholu. Dvě generace pěvců k sobě sklonily hlavy v duetu z Verdiho Othella a v dalších číslech si spolu na pódiu i zatančily.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Eugena Kohna po rozpačitě zahrané předehře k Prodané nevěstě obstaral povinný příděl zvukových výplní. Mezi přídavky nechyběly další písně ve španělštině, muzikálová čísla a pro úplný závěr si Domingo schoval slavnou Granadu.

Plácido Domingo

Sedmitisícový dav interprety zahrnul ovacemi. Mnoho diváků si určitě odnášelo pocit životního zážitku ze setkání s hvězdou, ale někteří si možná smutně vzpomněli na obrazové záznamy oper s Domingem ze sedmdesátých a osmdesátých let. Skutečným králem byl Domingo tehdy. A na jevišti.

Hodnocení MF DNES: 70 %