Hlucho nejen v domě, ale i v životě, v hlavě možná euforie, možná pár výčitek. A taky trochu sebemrskačská touha znovu se zaplétat do zpřetrhaných pavučin. Ředitel zlínského divadla Petr Michálek napsal hru o porozvodovém vztahu mezi mužem a ženou Domeček. Na prkna ji převedl režisér Tomáš Studený s brněnským souborem Buranteatr, který na celý tento týden zavítal se svým repertoárem do pražského Divadla v Celetné.
DomečekBuranteatr 4. srpna 2014 (Divadlo v Celetné) režie: Tomáš Studený hrají: Miroslav Ondra, Kateřina Dostalová |
Střídmému ztvárnění stačí jen pódium, pytlík se šrouby z Ikey a jeden revolver. A vlastně také pár hudebních nástrojů. Muž a žena (Miroslav Ondra a Kateřina Dostalová) totiž jednoaktovou scénu jednoho večera v prázdném domě doplňují hudebními vstupy, ve kterých letem světem vystřídají nejrůznější žánry. I když texty písní občas příliš připomínají rýmovačky, dobře zhruba hodinovou hru oživují.
Ono se toho totiž jinak na place moc neděje. Hru založenou na setkání exmanželů drží hlavně dobře napsané dialogy. Tedy jen do chvíle, kdy přichází zlom v podobě vytaženého revolveru, zápletka do hry příliš nezapadá a ve zbývajícím kontextu nepůsobí příliš uvěřitelně. Oba herci totiž jinak uměřeně hrají, navzájem do sebe sekají dobře volenými slovy a hru by utáhli i beze zbraně.
Divákovi dále není moc jasné, proč ze začátku Ondra ze své role neustále vystupuje a stěžuje si na nedostatek rekvizit. Pokud tím má upozornit na nedostatek financí pro divadlo, pláčou autoři na špatném hrobě.