Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Zpěvačka Dido stvořila návod, jak unudit až k smrti

  8:46aktualizováno  8:46
Přestože patří mezi komerčně úspěšné britské zpěvačky, nedaří se Dido navázat na někdejší úspěchy. Platí to i o její bezkrevné novince Girl Who Got Away, na níž dala před kytarami přednost elektronice.

Britská zpěvačka Dido | foto: Sony Music

Čtvrtá deska britské zpěvačky Dido měla být podle jejích slibů dokonce "velká a zábavná elektronická extravaganza". Proklamovaná snaha vymanit se ze svých rutin a vykročit zvukově a hudebně jinam se však nekoná. Dido na albu Girl Who Got Away do písniček svým charakteristicky zastřeným altem opět vnáší tolik klidu, až z toho jde na jednoho spaní.

Girl Who Got Away

Autor:

CD, cena: 349 korun

Hodnocení: 40 %

Necítím nic

Ani přehozením výhybky směrem k elektropopu Dido nezískala oprávnění používat slovo zábava ve spojení s všeobjímající ušlechtilostí své hudby. Přes několik pokusů zůstává především popovou královnou nudy, která svým hlasem dokáže zmrazit i slibně nastartovaný osmdesátkový retro groove, jaký má písnička Love to Blame, a rozmělnit tlak všech potenciálně energických lámaných beatů skladby Blackbird.

Kdyby desku uvedla jako odpočinkovou chilloutovou nahrávku na pošmourné odpoledne do poloprázdné kavárny, bylo by to skutečnosti daleko blíž. I v tomhle ranku však existuje mnoho zajímavějšího a prožitějšího. Jediná uvěřitelná (a zřejmě i projevená) emoce na desce je v písni End of Night, když Dido zpívá "necítím nic, když pláčeš". Protože necítit nic je v případě její desky úplně normální stav.

Obálka desky Girl Who Got Away od Dido

Alespoň v ohledu odpočinkovosti album při troše trpělivosti fungovat může. Svědčí o tom zejména atmosférická poslední skladba Before We Went to War, v níž je rozpoznatelný hypnotický producentský rukopis Briana Ena, ale i zmíněná píseň End of Night.

Doposlouchat se k nějakým zajímavým momentům, které na desce jsou, znamená překonat několik klišé. Přičemž první se nachází hned v úvodu: kytarový cajdák No Freedom a jeho refrén, v němž Dido zpívá text "Žádná láska bez svobody, žádná svoboda bez lásky". Zaslouží si pro svou velkou moudrost pro jistotu rovnou přeskočit.

Časy pominuly

Nejzajímavější a nejpůsobivější je podle očekávání píseň Let Us Move On, pro niž obstaral hudbu Jeff Bhasker, známý spoluprací s Kanye Westem, a svým rapem ho rozhýbal Kendrick Lamar. Je to jediný okamžik, kdy z étericky pojaté a natočené desky jde nějaká zaznamenáníhodná energie. I přestože písnička sama o sobě zvlášť výrazná není.

Kombinací zpěvu a rapu alespoň připomene největší "zářez", který se Dido v kariéře povedl s písní Thank You a s její následnou citací v Eminemově hitu Stan. Po poslechu desky Girl Who Got Away je jasné, že tyhle časy už jsou pryč a nic lepšího po nich pro Dido nepřišlo.

Autor:


Témata: Kanye West, Retro




Hlavní zprávy

Nejsem perfektní máma!
Nejsem perfektní máma!

Své dítě miluji, ale dávám mu opravdu to nejlepší?

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.