Kdo miluje jinak - 80 %
"Nikdo ho neviděl, jak jde lesem, a nikdo neviděl, co nese." To něco bylo napůl svlečené chlapecké tělo, které neznámý pečlivě uložil do mechu. A tam je při své pravidelné procházce objevili manželé Kristina a Reinhardt Risovi. Překvapivé na knize Karin Fossumové jsou především elegance a empatie, s nimiž autorka líčí pedofilovy pocity touhy provázené zoufalstvím.
Pátrání je složité, navíc když ještě zmizí druhý chlapec, a dlouho k ničemu nevede, třebaže Risovi viděli pravděpodobného pachatele. Je to skvělý, ale zvláštní příběh, vyvolávající až lehkou nervozitu. A co si myslet o Reinhardtovi, který si rychle mrtvého chlapce párkrát vyfotí mobilem, aby měl co ukazovat známým?
Vraždy bez svědomí - 70 %
Málem se chce napsat, že bez svědomí je i bývalý kriminalista Luke Delaney, když dokázal napsat tak chladnou, až bezcitnou knihu o sériovém vrahovi, který děsí Londýn. Nejasný je i klíč, podle něhož si pachatel vybírá oběti. Detektiv inspektor Sean Corrigan, "který nikdy nic nedostal zadarmo", má na jednoho vysoce postaveného muže podezření, pak získá i cosi, co lze považovat za důkazy, takže celkem bez slitování štve svou oběť.
Corriganovo pátrání se prolíná s vrahovými monology - a čtenář tak sleduje souboj dvou vůlí. Souboj napínavý a nelítostný. Spravedlnost zvítězí, ale za jakou cenu? I policie si občas musí pomoci.
Šivovo třetí oko - 60 %
Dvě vraždy ještě nejsou série, rozkřikne se v jedné chvíli v detektivním příběhu Otakara Chaloupky komisař. Pak k nim přibude třetí. Co kromě polovysokých podpatků jejich bot a způsobu smrti ty dobře situované mrtvé ženy kolem padesátky spojuje? A spojuje je vůbec něco?
Komisař - on i další policisté jsou v knize označováni jen funkcemi - si dokonce ze svých prostředků platí soukromého detektiva. Na rozdíl od Delaneyho z Chaloupkova příběhu nevstávají vlasy na hlavě - jako by se v Česku i vraždilo poměrně decentně.
