Honza Homola se sám vyfotil na desku Čarovánky.

Honza Homola se sám vyfotil na desku Čarovánky.

RECENZE: Homola se na Čarovánkách úspěšně vymanil ze zvuku Wohnoutů

  • 2
Hudebník Honza Homola vsadil na své druhé sólové desce Čarovánky hlavně na instrumentální skladby a jeho písně mají místy až meditativní nádech. Je to staromilská nahrávka, která příjemně překvapí.

Když se kytarista, skladatel a zpěvák kapely rozhodne pro sólovou desku, nemá to nikdy jednoduché zejména s hledáním vlastního zvuku. Na svém prvním albu si Honza Homola v praxi vyzkoušel, že napsat a nahrát písničky tak, aby nezněly jako Wohnout bez Wohnoutů (a tedy tak trochu na půl plynu), není jen tak.

Přestože i na druhé sólovce Čarovánky je jeho rukopis rozpoznatelný, je to nahrávka plná překvapení a radosti z muzikantství, na níž se mu povedlo překročit stín své domácí formace a s posluchačem v batohu vyrazit za staromilským hudebním dobrodružstvím.

Jde to i bez zpěvu

Na začátku se musel odhodlat k překvapivému kroku: téměř přestat zpívat. Značná část z jedenácti písniček na Čarovánkách je instrumentální a je to jednoznačně plus. Homolovým základním nástrojem zůstává kytara a k dotvoření své hudební vize přizval řadu muzikantů, se kterými se mu snáze podařilo rozbít tradiční strukturu slok a refrénů a vytvořit atmosférické skladby.

V nich je nejdůležitější hudební um, zvuk a souhra nástrojů, mezi kterými nechybějí smyčce, klavír ani harfa. Díky těm má jeho deska místy až meditativní nádech a kvůli nahrávání v domácích podmínkách jistý šmrnc zašlých nahrávek, které zvukoví inženýři ve studiích nerovnali podle příkazů jedniček a nul.

I bez toho či hlučných rockových rutin mají Homolovy kompozice nebývalou energii a dovedou posluchače vtáhnout. Platí to už pro úvodní Techno anebo orientální smyčcovou jízdu Istanbul. Různorodosti desky přidává svým křehkým zpěvem i Radka Fišarová, jejíž hlas v písničce Do nebe skvěle podbarvuje zvuk pedálové steel kytary.

Romantika s ledničkou

Tvorbu Wohnoutů nejvíc připomíná vtipná "romantická" balada Lednička, v níž Homola zpívá: "Vím, že na mě čekáš v kuchyni, má milá. Vědomě, abys mne potrápila." Slabším místem je jen závěrečný přídavek Superstar, který svou obyčejností ze zvukově a aranžérsky pestré desky vyčnívá.

Honza Homola v každém případě na Čarovánkách ukázal, že jakkoliv to je dlouhodobě zábavné, ve vlastní produkci a vlastními silami dovede být i víc než jen jedním ze členů Svazu českých bohémů a rockových "pošuků" z Wohnout. Proto tahle deska příjemně překvapí i ty, kteří se třeba nepočítají mezi fanoušky jejich nahrávek.

Hodnocení: 80%