RECENZE: Slušný thriller Dárek má hrdiny, kteří se nebojí volat policii

Pod názvem Dárek vstupuje do našich kin slušný thriller. Až překvapivě slušný na to, že jde o celovečerní scenáristický a režijní debut australského herce Joela Edgertona, známého ze Star Wars i Velkého Gatsbyho, kde stál proti Leonardu DiCapriovi.

Půdorysem připomíná slavný thriller Pod povrchem, ve kterém podobný prosklený dům u jezera také skýtal zdánlivě bezpečné útočiště navenek harmonickému manželskému páru v podání Harrisona Forda a Michelle Pfeifferové. Hrdinové Dárku jsou jenom o generaci mladší a zatím bezdětní.

Dárek

60 %

Režie: Joel Edgerton

Hrají: Joel Edgerton, Jason Bateman, Rebecca Hallová, Beau Knapp, Busy Philipps, Allison Tolmanová

USA, 2015, titulky, 107 minut

Kinobox: 70 %

IMDb: 7.0

Jason Bateman a Rebecca Hallová představují dvojici všestranně vyrovnanou až do chvíle, kdy ve svém novém bydlišti potkají manželova dávného spolužáka. Není nic přirozenějšího, než že on jim pošle dárek na uvítanou, oni ho na oplátku pozvou na večeři – a pomaličku se roztáčí spirála vedoucí od malé nechuti k velkému strachu. S každým dalším dárkem na zápraží se poodhaluje nejen minulost mužů.

Vetřelce hraje sám Edgerton – a dobře, tedy přesně v duchu zvolené režijní tóniny, jejímž hlavním znakem je sázka na nenápadnost. Civilní výraz nosí všechny postavy, nikdo nevybočuje zjevem ani chováním, tíseň se pomaličku vkrádá do zcela běžných situací, počínaje nákupy a konče opravou televize. Ani Edgertonův hrdina nenahání hrůzu na první pohled, je jen dotěrně vlezlý, až protivně ochotný a vtíravě neodbytný. Vypadá to na sousedskou lapálii, do níž režisér vkládá střídmé, vesměs podprahové náznaky, že půjde o víc.

Hrátky kočky s myší

Vlastně celou první půli se aktéři přebíjejí ve zdrženlivé hře na společenská pravidla, která pracuje i se střípky humoru, kdykoli manželé zdvořile zastírají, jak strašně jim jde nezvaný, čím dál podivínštější host na nervy. Všichni se chovají civilizovaně i ve chvíli, kdy se pokusí styky smírně ukončit – a pak už se směřuje k neodvratné hrozbě.

Body Dárku ubírají klišé kolem psa a dítěte i silná dávka předvídatelnosti – žánr zkrátka neopustil zákonitosti hrátek kočky s myší, kde se role lovce a oběti mění. Nicméně nestraší se tady lacině, spíše než thrillerové „bafání“ se používají postupy psychologického dramatu.

A hlavně na rozdíl od jiných nesmyslně romantických bytostí se manželé v Dárku chovají naprosto sobecky, to jest rozumně, když se hned při první nepříjemnosti obrátí na policii. Člověk si vybaví, kolikrát při sledování béčkových thrillerů v duchu popostrkoval hrdiny, ať už proboha zavolají pomoc – marně. I proto má Dárek blíž k „áčku“, byť televizně skromnému.