Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE Čistá duše: Čistý životopis s oscarovým nápadem

  1:09aktualizováno  1:09
Za vznikem oscarového favorita jménem Čistá duše stojí firma DreamWorks. Její spoluzakladatel Steven Spielberg má čich. Kdyby si nešel pro cenu jako režisér, může ji čekat coby producent za projekt, kterému pomohl na svět - stejně jako před časem u filmu Americká krása.

Herec Russell Crowe jako ekonomický vědec John Forbes Nash ve filmu Čistá duše (2001) | foto: DreamWorks

Ovšem v případě Čisté duše nešla produkce do úplné nejistoty. Po ruce byl vděčný žánr true story, zde pravdivý příběh nositele Nobelovy ceny za ekonomii pro rok 1994 Johna Forbese Nashe Jr. (ročník 1925) - a odtud vyplývající typ atraktivního hrdiny na pomezí úzké, nerozpoznatelné hranice mezi genialitou a duševní chorobou. V podání Russella Crowea nosí John příznaky „cvoka“ už za studentských let, ale těkavá gesta nepřehání. Je to prostě mimořádný talent-šprt, jenž má tudíž na jisté podivínství nárok; jeho chování je spíš sympaticky potrhlé a po boku spolubydlícího, nekomplikovaného zhýralce s čupřinou a la Art Garfunkel, tvoří kontrastní pól zvláštního přátelství.

Čistá duše

USA, 2001, 130 minut.

Režie: Ron Howard. Scénář: Akiva Goldsman. Námět: Sylvia Nasarová – životopisná kniha. Kamera: Roger Deakins. Hudba: James Horner.

Hrají: Russell Crowe, Ed Harris, Jennifer Conellyová, Paul Bettany, Adam Goldberg, Judd Hirsch, Josh Lucas, Anthony Rapp, Christopher Plummer.

Hodnocení­: 70%

Pro výjimečné nadání se hrdinovi leccos odpouští: ctižádostivý je až odporně, chce originalitu vždy a nade vše, neunese sebemenší porážku, ale přitom je dojemný, když s vědeckou účelovostí zve dívky k sexu a útoky spolužáků odráží osobitým, velice suchým humorem. Chytrý, uzavřeně povýšenecký univerzitní humor je vůbec jednou ze dvou hlavních devíz filmu; vyvažuje fakt, že podstata Johnova talentu je nesdělitelná. Ze změti číslic čmáraných horečnatě na okna totiž vyčte běžný smrtelník, jenž skončil u rovnic o dvou neznámých, jen jakýsi organizovaný chaos; pro pořádek dodejme, že John Forbes Nash Jr. působil na univerzitě v Princetonu a věnoval se teorii her. Stejně však běžný divák sotva pochopí, jak hrdina dešifruje kódy, což režisér důvtipně předvádí světelným blouděním a prozářením „klíče“.

Nemáte někdy pocit, že něco víte? ptají se génia a on vážně odpovídá: Soustavně. Nechlubí se; konstatuje. Seminář je ztráta vašeho, a co hůře, mého času, sdělí už jako pedagog svým studentům, mezi kterými zazáří osudová láska, krásná matematička. I jejich námluvy zdobí zasvěcenecký humor, kdy se John, celý nesvůj, drbe a ošívá. Idylu zase prokládají akční prvky ve stylu špionážních thrillerů.

Poté nastoupí druhá a zásadní devíza filmu - nápad vskutku jedinečný, odvozený z Johnovy doposud skryté psychické choroby. Tvůrci si prý nepřejí, aby jej novináři předem prozrazovali, jenže osud skutečného hrdiny i příznaky schizofrenie jsou natolik známé, že s přeludy návštěvník kina podvědomě počítá. Film nicméně rozvine onu hru na pomezí halucinací a skutečnosti tak důsledně, že zlomové odhalení, rázné lékařské třídění Johnova života na kategorie bylo - nebylo, existuje - neexistuje, se zdráhá přijmout spolu s hrdinou i divák. Oba si už vypěstovali jisté návyky, vztahy, opory, pevné body; a nyní v půli filmu aby je prověřovali vlastně od nuly, přičemž vše, v co věřili a co bylo zpochybněno, se ještě několikrát může změnit.

Crowe vklouzne z pozice výstředníka do trpné role pacienta takřka bez přechodu. Síla, kterou pak v sobě sbírá pro bitvu s nemocí, neduní okázalou statečností. Nemá cenu být blázen, když se u toho nemůžeš bavit, říká suše. Oscara za Gladiátora dostal herec do počtu, tentokrát by jej mohl převzít opravdu s přímým hledím. Ač nebezpečný jiným i sám sobě, přece jeho zbitý, zestárlý, vysmívaný hrdina slaví vítězství vůle, leč není to výhra bez poskvrny, jak bývá v Hollywoodu zvykem. Ani povinný závěrečný proslov nehýří obvyklou květnatostí, byť si jej režisér, střízlivý vypravěč, nedovedl odpustit.

Filmařsky převratné postupy Čistá duše nepřináší. Spadá do rodu úctyhodných životopisů, eticky pozitivních sdělení jako Záře či Opus pana Hollanda, jež s pojmy humánnost, ušlechtilost, soucit pracují s profesionální uměřeností. Stane-li se Čistá duše filmem roku 2001, měli by na sošku vyrýt: za nevšední nápad, jak neskutečné zapojit do skutečnosti. Neboť právě a pouze tím nápadem se tento snímek liší, překvapuje, znepokojuje, usmiřuje i oslňuje.

Servisní článek k filmu najdete ZDE.




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Rok 1992 přinesl trhák Terminátor 2: Den zúčtování.
Nejuctívanější díl Terminátora se vrací ve 3D, šesté pokračování na obzoru

Třiatřicet let poté, co se zrodila sci-fi série s Arnoldem Schwarzeneggerem, ožije nejuctívanější, druhý díl Terminátora v trojrozměrné verzi. Do amerických...  celý článek

Z dokumentu Světský
Přežili jsme Hitlera a komunisty, přežijeme i Babiše, věří Světský

Trvalo několik let, než si získali jejich důvěru. Pak s nimi rok natáčeli: na poutích, v maringotkách, manéžích, ale taky na operačním sále. Šestidílný...  celý článek

Josef Abrhám, Ladislav Frej, Miloš Kopecký a Oldřich Kaiser v seriálu Nemocnice...
KOMENTÁŘ: Sanitka, Ordinace. Kolik doktorů je v televizi vážně potřeba

Vypadá to na recidivu vleklé seriálové nemoci, drazí televizní pacienti. V Sanitce se nám doktor Jandera sbližuje s Eliškou, do Nemocnice na kraji města...  celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Mnoho podobných jich je na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.