A proč by ji také nepřijaly? Vždyť patří ke generaci, která zcela bez problémů vstřebává daleko temnější obrazy z Harryho Pottera. Kromě toho má snímek režiséra Romana Vávry alespoň navenek vše, co k pořádné pohádce patří.
Tedy bohatě rozmáchlou kameru, dramatickou i melodickou hudbu, zdobné kostýmy, nápaditou výpravu, rozkošnou princeznu, urostlého prince, figurky moudré i komické a hlavně opravdu skvostnou sbírku čertů v čele s Luciferem, kterého Csongor Kassai hraje zálibně jako rafinovaného, mírně chorobného psychopata.
Děti se možná s Vávrovou pohádkou sžijí dokonce snáze než dospělí, kteří vědí, že spoluautorem námětu byl Miloš Macourek, leč marně ve výsledku hledají jeho rukopis. Macourkovský svět hravé fantazie, kde se zázraky dějí zcela samozřejmě a kde se výchovné „ponaučení“ o dobru a zlu podává jen jako drobná příloha k hlavnímu chodu jménem smích, tady totiž chybí.
Schází hlavně ve scénáři Ondreje Šulaje, který látku převzal po tehdy již těžce nemocném Macourkovi. Těžko dnes soudit, jakou původně měla a mohla být, teď však rozhodně není „čistou“ pohádkou, nýbrž napůl přírodní baladou v duchu Krále sokolů a napůl společenskou moralitou o zhoubné moci peněz.
S trochou nadsázky lze říci, že pekelníci jsou dílem novodobí otrokáři, dílem prohnaní bankéři znalí právnických kliček, nikoli tedy směšní braši, kterým může každý ráznější chasník směle vyprášit kožich. Jenže z toho také plyne, že ani kladný hrdina nepřekonává žádná velká „akční“ protivenství, spíše vede s čerty neplodné debaty a snaží se je ošálit jejich vlastními zbraněmi, zejména psychologickou válkou nad úředními lejstry.
Princ v civilním podání Štěpána Kubišty tedy přijde k hotovému, aniž se příliš unaví, draky vhodné ke skolení tu nepotká a princeznu neboli příjemně svěží Táňu Pauhofovou má jistou od prvého setkání. Jiná potíž scénáře tkví v nesourodém jazyku, který skáče z hovorové polohy do spisovné, navíc zní nepřirozeně i kvůli postsynchronům.
Čert ví, proč scenáristé chtějí pohádky stále „modernizovat“ tím, že popřou pravidla celého žánru, místo aby zvolili moderní prostředky uvnitř klasického modelu, jako třeba v Šíleně smutné princezně. Vávrovi přitom tahle cesta není vzdálená, naopak: troufá si na půvabné shazování a glosování, na tichou hru pro radost ze hry samé, na něžné okamžiky, kdy přímočaře stylizované herectví popostrčí k sebeironickým bonbonkům.
I když se tomu mravoličný text vzpírá, může si to režisér občas dovolit, neboť filmu vládne spolehlivost hereckých jmen, kam oko dohlédne.
Ze spikleneckých hrátek mírně vypadává jen šašek Borise Hybnera, ale bylinkářce Ivy Janžurové projde i lehká „narkomanie“, Jiří Lábus a Eva Holubová coby tuneláři královské pokladny pobaví tak vděčně jako Bára Hrzánová s Václavem Koubkem v rolích rozhádaných vesnických manželů a čerti mají kromě „sboru“ i řadu jasných individualit. Například Pavla Lišku, jenž si naplno užívá karikaturu tupého, leč protekčního pekelného hošíka.
Pohádka Čert ví proč svádí ke smírnému povzdechu, že jí vlastně chybělo docela málo - lepší scénář. Jenže právě na scénáři stojí každý film a v případě výpravné podívané s pevnými zákony pohádkového žánru to platí dvojnásob.
Princové i čerti aneb co se dělo v zákulisí* Ohromující peklo vyrostlo v bývalé výtopně Dolu Antonína Zápotockého na Kladně. Původně si filmaři vybrali jiné prostory, ale museli svůj plán změnit, protože během příprav natáčení přišli do kladenských hutí noví majitelé a tamní zařízení, které mělo sloužit pekelným kulisám, poslali do šrotu. * Pětice epizodních čertů, mezi kterými Lucifer vybírá nápadníka pro princeznu, pobaví zejména zasvěcené. Hrají je totiž Vávrovi kolegové, režiséři Jan Gogola ml., Marek Najbrt, Bohdan Sláma, Pavel Marek a Saša Gedeon. Jak dokazuje dokumentární film o filmu, do režie téhle kratičké scény mluvili Vávrovi všichni. * Ani představitel prince Štěpán Kubišta není "pravý" herec. Studuje sice DAMU, ale produkci, a ke své první roli ve Vávrově filmu se dostal naprostou náhodou. Režisér si ho všiml v Divadle Na zábradlí, kde oba seděli mezi diváky, a oslovil ho, podle Kubišty "z čirého zoufalství". * Štáb při natáčení projel několik hradů a zámků. Jiří Lábus si prý připadal jako v Ebenově soutěži o Poklad Anežky České. Eva Holubová to stvrzuje: "Část věty jsme řekli třeba na Lipnici, pokračovali na Pernštejně a dopověděli to na Lemberku." |
Fotografie z filmu Čert ví proč. Fotografie z filmu Čert ví proč. Čerti se jí bojí. Iva Janžurová jako bylinkářka Apolena ve filmu Čert ví proč. Fotografie z filmu Čert ví proč. Fotografie z filmu Čert ví proč. Fotografie z filmu Čert ví proč.
