Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Muzikálový Casanova má pletky s paní Operetkou

  10:16aktualizováno  10:16
Původně se hrál na letní Hluboké a přesně tam patří. Nyní se muzikál Casanova přenesl do pražského Divadla Broadway - a působí, jako by se film z 60. let Poslední růže od Casanovy spustil s televizní zábavou 80. let Pletky paní Operetky.

Nic proti tomu, nezávaznou, rozvernou a lehce lechtivou tóninu si tvůrci zvolili, slíbili a dodrželi. Alespoň navenek, neboť v obratné režii Filipa Renče se stylizace pohybuje někde mezi komickou operou, šantánem a kankánem. V téhle krotce hříšné podobě také nejlépe zabírá - pokud má divák daný žánr rád.

Casanova

Divadlo Broadway

Hudba: Zdeněk Barták, libreto a texty písní: Petr Markov

Režie: Filip Renč

Hodnocení: 50 %

Jenže pod kabaretním obalem s krajkami a podvazky se netají muzikál, nýbrž útvar, jakému prý Karel Svoboda blahé paměti přezdíval "písničkál" - mluví se, zpívá, mluví se, zpívá, příběh nikde a stavba jakbysmet.

Půdorys nápadně připomíná zmíněný film, kde zestárlý Casanova coby knihovník na zámku v Duchcově už jen píše, kulhá a hraje karty - než přijede synovec hraběte se svou krásnou ženou, již nejprve slavný svůdce zklame, načež uzavřou sázku.

A jak vypadá libreto Petra Markova? Shodně od karet až po sázku, jen s tím rozdílem, že klíčovou návštěvnicí je mladá Američanka. Navíc se děj naučně komentuje životopisnými i historickými daty, jako by pomýšlel na školní představení. 

Fotogalerie

Podobně je tomu s hudbou Zdeňka Bartáka, sice melodickou, ale až příliš povědomou, jako by v ní zněly ozvuky pohádek a estrád z dob jediné státní televize. Kromě toho si skladatel nepomohl, když ve dvou okamžicích nechal prostor "kolegům" Mozartovi a Bizetovi - což je najednou takový rozdíl, až divadlo zkoprní.

Pro Casanovu mluví fakt, že v záplavě vznosně ušlechtilých muzikálů "navážno" nabízí vděčnou lidovou alternativu. A kdykoli se blíží operetní frašce, od souboje subret po ložnicové hrátky, dopadá nejlépe. Ale běda, sotva nasadí lyricky osudovou strunu: "hráč a pláč" začnou nudit stejně jako čistě mramorové muzikály.

Jedno je jisté: mezi Casanovou a Landovým Klíčem králů hraným na téže scéně leží vypravěčsky, muzikantsky i tematicky propast světelných let.



Témata: Filip Renč




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.