Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Autistický chlapec utíká z ústavu, má plné zuby konejšení

  7:52aktualizováno  7:52
Romány z prostředí léčeben a ústavů se zejména v americké literatuře staly samostatným žánrem. Do této rozsáhlé sbírky zapadá i příběh stárnoucího autisty z pera Eliho Gottlieba.

Americký spisovatel Eli Gottlieb | foto: PR

Todd Aaron, padesátník a vypravěč knihy Nejhodnější chlapec, již právě vydává Argo, je zavalen opatrností. V komunitě se jeho skličující minulost, a ostatně i přítomnost, označuje za „incident“ a tým ošetřovatelů se má neustále na pozoru, kdyby náhodou nastalo „nepřiměřené společenské chování“.

Telefonní hovory od bratra jsou křečovitě čiperné a eufemismy ze strany zaměstnanců ústavu otupují mysl rychleji a účinněji než hrst antidepresiv. Křivka frustrace míří strmě vzhůru. Do centra mimoto přichází Martine Calhounová, jednooká pacientka, jež sirénovitým vábením Todda přesvědčí, aby přestal brát prášky, a svou vehementností naruší umírněnou komunitu, v níž hlavní hrdina strávil čtyřicet let života.

Protagonista knihy se opakovaně citově upíná ke vzpomínce na milující matku – odtud název románu. Autor mu zároveň dává do vínku nedozírné zkušenosti z dlouholetého zneužívání a vybavuje ho důmyslnou intuicí. Díky ní, podobně jako hluchoněmý náčelník z Keseyho Vyhoďme ho z kola ven, plánuje padesátník s mapou v ruce útěk ze zařízení pod nátlakem nevyžádaných změn.

Ačkoliv se Gottlieb zcela neubránil sentimentálním, lítostivým výrokům, k nimž podvědomě sklouzávají návštěvníci psychiatrických léčeben i v reálném životě, Američan se z velké části drží mimo pásmo otřepaného sentimentu. Toddův útěk z ústavu se automaticky nestává putováním odysseovských rozměrů a postavy za svá rozhodnutí nesou leckdy tragické následky.

Nejhodnější chlapec

autor:

nakladatel: Argo

překlad: Klára Šumová

220 stran, 278 Kč

Hodnocení­: 70%

Přímost, daná ich-formou, provází i jazyk. Protispolečenský, leckdy apatický hlas hlavní postavy zůstává nedotčen metaforami a jinými uměleckými prostředky.

Zatímco Keseyho stálice na poli „blázinecké“ literatury v čele s Randlem McMurphym nechává prostor pro spekulace, Gottliebův román, stejně jako duševní postižení jeho hrdiny, nejasnosti nepřipouští.

Americký autor skrze svou čtvrtou knihu úspěšně vykresluje svět dospělých autistů, kteří se necítí stoprocentně připraveni na nezávislý život ve společnosti, ale začínají mít plné zuby konejšení.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

čtení
Mladí Češi čtou, nemusí jen poezii. Seniorům nic neříká Havel ani Viewegh

Češi se v mezinárodním srovnání většinou řadí ke zdatnějším čtenářům. Na otázku, jaké je dnešní domácí knižní publikum, odpovídá titul Česká čtenářská...  celý článek

Z knihy Můj Bataclan
Z teroristů udělal kostlivce se samopaly. Grafik přežil útok na Bataclan

Padesátiletý francouzský grafik přežil v listopadu 2015 teroristický útok na pařížský klub Bataclan. Vyvázl sice živý a zdravý, hrůzný zážitek mu však nešel z...  celý článek

Z knihy Zlatá klasika: Don Rosa
Kreslíř Strýčka Skrblíka se vysmíval Mickeymu, odhaluje Zlatá klasika

Komiksovému světu možná v posledních letech vládnou superhrdinové ze stájí Marvel a DC Comics, čeští fanoušci si přesto na domácích nakladatelích vydobyli...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.