Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Autor Mládí v hajzlu opět baví, ale po svém

  14:15aktualizováno  14:15
Americký spisovatel C. D. Payne proslul především jako autor série Mládí v hajzlu. Dodnes upozornění na ni nesou všechny jeho další knihy, aby čtenáři tušili, do čeho se pouštějí. Jeho humor se opravdu nikam příliš neposunul, už roky ví, co funguje, a tak to prostě používá dál. Nakladatelství Jota vydává překlad jeho románu Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla.

C. D. Payne

A i když hlavním hrdinou není puberťák, ale skoro šedesátiletá matka, jsou i kulisy Dědictví a Mládí v hajzlu podobné. Obojí se odehrává v rodině, kde nevládne ani láska, ani úcta, ani vzájemné sdílení čehokoli, pouze ignorance. Děti se k mámě znají jen v případě, že potřebují peníze na víkend nebo nové oblečení ("Hlavně si nenech od táty stanovit žádnej limit na útratu, zoufale potřebuju prakticky všechno.").

Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla

Autor:

Vydavatel: Jota

Hodnocení: 65 %

Helena je dost odpudivá, laxní, průměrná. Z toho vychází půlka vtipu. Ta druhá tkví v neuvěřitelné zápletce. Po předchozím románu Neviditelný, jehož hrdinou byl flákač, který omylem objeví formulku neviditelnosti, je Dědictví o něco realističtější: Helena zdědí po tetě starý dům plný tapet s obřím vzorem růží na stěnách, podivný sejf po strýčkovi a v něm i tajemství, na kterém se dá dobře vydělat. Jenomže to by povedená rodinka musela táhnout za jeden provaz.

C. D. Payne: Dědictví (obal knihy)

Payne jde nejjednodušší cestou, jeho humor působí trochu drsně až vulgárně či přidrzle, hrdinové nejsou z nejchytřejších, o to víc štěstí však mají. Vyznačují se podivuhodnou schopností upadat do malérů a vybředat z nich umolousaně, trapně, ale s vtipem, i když čtenář má občas potřebu se místo smíchu spíš otřást hnusem a s nakrčeným nosem vykřikovat Fuj! při čtení některých pasáží.

Jako oddychovka je však Dědictví k nezaplacení, knihou se nese potměšilý tón, který čtenáře drží v lehkém napětí. Je si jistý, že autor na něj nachystal pořádnou vykutálenost. Jen není úplně těžké uhodnout jakou. Shrnuto a podtrženo: kdo má Paynea rád, přijde si na své. Kdo nesnáší lehce fekální vtípky, nevydýchá tlustého ztroskotance žijícího v dodávce ani komentáře o uvadajícím sexuálním životě manželů po třiceti letech, odloží Dědictví po pár stránkách.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.