RECENZE: Ondřej Brzobohatý dělá pop napoprvé (až) moc hezky

Album Identity je od Ondřeje Brzobohatého sebevědomý vstup do tuzemského středního proudu. Škoda, že debutová deska drhne v textech.

Ondřej Brzobohatý | foto: FTV Prima

Inspirován vlnou osobitého písničkářství ve stylu Jamieho Culluma, ale i funkem, soulem a zvukem velkého amerického popu, jaký dělá Prince nebo Justin Timberlake, do něj vnáší muzikantskou uvolněnost, hravost, cílevědomost i soustředěnost.

Začal jsem se obviňovat z toho, že jsem šťastný

Rozhovor s Ondřejem Brzobohatým

Desítka písniček, které se zaobírají především láskou a vztahy, zaujme především formální vytříbeností a perfektními aranžemi - i když je to často taková jazzově-popová limonáda, z čistě hudební stránky je album Identity radost poslouchat.

Stojí za to si všímat drobností jako přesně sedících doprovodných vokálů, kterými Brzobohatý nenápadně, ale s jistotou graduje refrény, či instrumentálních výkonů.

Všichni hrajeme divadlo

Jeho kapela skvěle zvládá kontemplaci (Jíst, meditovat, milovat), vygradovaný popový šanson (Věštkyně) i disko blbnutí inspirované Daft Punk a Pharrellem Williamsem ve Správcích osudů.

Líbivost písniček je nevtíravá, i když z některých je docela patrné, že Brzobohatého kromě jazzových klubů vychovala i prkna, která znamenají svět. Písničky jako And The Oscar Goes To nebo Markýza andělů mají až muzikálové vyznění. Jíst, meditovat, milovat by zapadla na soundtrack k pohádce od Disneyho a duet s Peterem Cmoríkem se v refrénu, který by mohl znít při divadelní "děkovačce", dotýká kýče.

Identity

70 %

Ondřej Brzobohatý

CD, 329,-

A v tom tkví největší problém desky Identity, je na ní (jako v muzikálu) všechno přehnaně dokonalé, správné a vypulírované tak, že výsledku chybí alespoň nějaký osten, který by mu dodal obyčejné lidskosti.

Dojem umocňují texty: Ondřej Brzobohatý se v nich celkem odvážně pustil do souboje s češtinou, který je zvláště v jeho žánru poměrně tuhý. A snaha o jednoduché sdělení v několika případech končí rýmovačkou, do které se pletou horáčkovsky květnatá slova.

I přes to všechno je Identity deskou, za niž by měl být tuzemský střední proud vděčný.