Nora (75 %)
V Redutě Národního divadla Brno se úpravy známého dramatu Nora od Henrika Ibsena ujal režisér Rastislav Ballek. A vytvořil hru pro jediné dvě postavy. Na výtvarně opulentní scéně Stefana Milkova hraje Noru nervní a přesvědčivá Eva Novotná a jejího jednoduchého muže Torvalda ještě přesvědčivější Petr Halberstadt, který působí, jako by se pro roli rigidního panáka narodil. Ostatní postavy jsou zpřítomněny jen promluvami a "odpověďmi" obou hlavních hrdinů.
Konzervativnímu publiku nic z toho nemusí vyhovovat, nicméně ozvláštnění mnohokrát hrané a zfilmované látky se povedlo. Zejména v působivém ztvárnění nefunkčnosti vztahu dvou lidí uvázlých ve falši manželského stereotypu.
P-Š-T! aneb Pohádkáři (40 %)
V Divadle Husa na provázku se režisérka Anna Petrželková rozhodla ve hře Simony Petrů P-Š-T! aneb Pohádkáři provést zejména diváky pamatující normalizační televizní zábavu pro děti Postšokovou terapií. Inscenace připomíná vystoupení, ale i životní příběhy Antonína neboli strýčka Jedličky, Štěpánky Haničincové a Dády Patrasové. Taškařici, v níž účinkuje i hejno dětí ve výstupech stylizovaných do stejné zábavy, jakou předváděla trojice zmíněných umělců, rámuje úkol otevřít nový televizní kanál pro děti.
Dramaturgové zjistí, že se bez normalizačního televizního archivu nehnou, a začnou vyčpělé výstupy zmíněných aktérů tahat na světlo. Vše však v křečovitě postmoderním zcizování. Což doplňují skutečné životní osudy oněch tří nešťastníků, na které hra prozradí jak jejich alkoholismus či dětská traumata, tak domácí tyranii. A to ne právě nejvkusněji. I když je nutno říct, že právě tyto části scénáře jako jediné fungují.
Velká část kabaretně pojatého P-Š-T! se rozpadá do postmoderně "nejistých" schválností, kde může nakonec kdokoliv říct cokoliv, aniž by to vedlo k vyslovení názoru či navození atmosféry. Zajímavé téma bylo vtělením do série plytkých scének marnotratně zahozeno.
Podivný případ se psem (95 %)
Světově proslulá kniha Marka Haddona Podivný případ se psem se v dramaturgickém přepisu Simona Stephense dočkala rovněž dobrého přijetí na světových jevištích. Městské divadlo Brno mohlo skvělou předlohu a důvtipný scénář jedině zkazit. Což se naštěstí nestalo. Režisér Mikoláš Tyc si pro hlavní roli autistického pubescenta Christophera vybral typově i herecky skvělého Vojtěcha Blahutu. Hlavní představitel nese totiž na svých bedrech podstatnou část vyznění dramatu, v němž Christopher při pátrání po tom, kdo zabil psa paní Shearsové, zjistí daleko závažnější věci o své rodině.
Blahuta svou postavu obdařil nejen chlapeckou opravdovostí, ale především citlivě a uvěřitelně ztvárnil jeho duševní nemoc. Díky němu do sebe všechny klady inscenace zapadly opravdu působivě.
