Markéta Sedláčková a Viktor Skála v inscenaci Výkřiky do tmy (Městské divadlo Brno) | foto: Jef a Tino Kratochvilovi

RECENZE: Brněnské Výkřiky do tmy ukážou, jak zručně si lidé ubližují

  • 1
Brno má za sebou hned tři velké divadelní premiéry. V Radosti se prvně hrála Princezna Sylvestrie aneb Zápas o nevěstu Josefa Kompita, v Mahenově divadle uvedla režisérská dvojice SKUTR své pojetí Radúze a Mahuleny Julia Zeyera a v Městském divadle Brno bylo možné navštívit Výkřiky do tmy Andrewa Bovella.

O plnohodnotný divadelní zážitek se v Městském zasloužil text hraný po smyslu, dokonalé herecké ztvárnění, funkční scéna Jaroslava Milfajta i kostýmy Andrey Kučerové, které pomáhají člověku zorientovat se v ději, a samozřejmě hlavně režijní výklad, který příběh poctí a nezesměšňuje ho.

Stanislav Moša odvedl tradiční režijní práci a hlavní herecké hvězdy souboru Petr Štěpán, Viktor Skála, Markéta Sedláčková, Pavla Vitázková, Martin Havelka i další zahráli své postavy naplno a s citem. Přitom příběh vztahových spletenců několika manželských dvojic s detektivní zápletkou není nijak výjimečný, dějů, kde se nakonec všechny scény propojí a dodatečně se osvětlí jejich smysl, známe z různých filmů i dramat desítky. Navíc překlad Jiřího Záviše trpí papírovými obraty typu "tomu odmítám uvěřit", případně sám text australského autora spoustou "amerických" klišé ve stylu "Máš problém? A chceš ho řešit?", ale to asi ani u australského dramatika tolik nepřekvapí.

Ponor do vztahového pitvání á la první lekce psychologie, nadto bez většího společenského přesahu, jako by byl v těchto historicky "nových" světech pravidelným jevem. Cenami ověnčený film podle Bovellova scénáře Lantana, který zpracovával příběh týchž postav jako Výkřiky do tmy, má ovšem se hrou na scéně Městského divadla Brno společné bonusy až krutého, ale velmi pravděpodobného zobrazení naší neschopnosti porozumět druhému a velmi zručné schopnosti působit si navzájem bolest.

V tomto ohledu bylo zábavné pozorovat nedělní premiérové publikum Městského divadla, které je obvykle připraveno na "lehčí" žánr. Když většina diváků zjistila, že představení bude opravdu taková "depka", jako by jim "hračky spadly do kanálu". Ovšem když si člověk spočítá, kolika z nich se asi osobně (do)týkaly scény z představení, ať už lhaní či zahýbání partnerovi, nezodpovědný přístup k sobě navzájem či nutkání ublížit druhému, pak je na místě říct, že toto bylo opravdu "divadlo světa", theatrum mundi. Jen se, přátelé, dívejte. Tohle jste vy. To jsme my. A tak to má v divadle být.

Hodnocení MF DNES: 70 %