Reklama

RECENZE: Bártův pop v podání jazzmanů není „na první dobrou“

Úprava tuctu převzatých písniček, z nichž mnohé mají v originále poměrně košatá aranžmá, pro akustické trio, jakkoli obsazené bravurními hudebníky, je vlastně takovým jejich testem. A do jisté míry je také testem pro nepřipraveného posluchače.
Dan Bárta a Robert Balzar Trio pokřtili 23. října 2010 v divadle Archa nové album Theyories

Dan Bárta a Robert Balzar Trio pokřtili 23. října 2010 v divadle Archa nové album Theyories | foto: ČTK

Dan Bárta: Theyories (obal)Abychom si vyjasnili terminlogii: ačkoli je Robert Balzar Trio, které Dana Bártu na novém albu Theyories doprovází, naší přední jazzovou kapelou, a přestože na počátku této spolupráce bylo přezpívávání klasických standardů, album to není jazzové.

Jde vlastně o pop, hraný jazzovými muzikanty a zpívaný univerzálním zpěvákem. Vlastně tedy, s trochou nadsázky, takový stingovský model - a není náhoda, že Sting je také se svou (resp. policeovskou) Spirits In The Material World hned prvním zastoupeným autorem.

Už v ní je celkem přesně načrtnut koncept celého alba: tedy najít úzkou hranu mezi zachováním originálu (zejména po melodické stránce, ale často i ve smyslu formy písně a její nálady) a vnesením osobního vkladu.

Dan Bárta a Robert Balzar Trio pokřtili 23. října 2010 v divadle Archa nové album TheyoriesTen se samozřejmě odvíjí především od chuti Dana Bárty k vloženým vokálním eskapádám a přirozeného sklonu jazzových muzikantů k rozvíjení hudebních témat, zahušťování harmonie a improvizaci. Dlužno ovšem dodat, že v případě tohoto alba muzikanti právě těmito záležitostmi (které jinak "dělají jazz jazzem") šetří.

To ovšem neznamená, že by album Theyories bylo posloucháním "na první dobrou". Některé skladby, třeba Brother Wolf, Sister Moon původně od The Cult či Last Chance Lost od Joni Mitchell přece jen až příliš napínají posluchačovu trpělivost.

Dan Bárta a Robert Balzar Trio pokřtili 23. října 2010 v divadle Archa nové album TheyoriesNaproti tomu třeba Slow Car To China Garyho Numana, u které Bárta s Balzarem z původní devítiminutové stopáže slevili pouhou minutu, nenudí ani okamžik. Takových je většina. Leckeré z písní úpravou pro trio získaly ještě víc.

Markantním příkladem je Someday In My Life, původně od Simply Red, která by teď, po ubrání cukrkandlu, byla vhodná i pro diabetika. Některé úpravy byly ještě hlubší, a nikoli ku neprospěchu: z Björkčiny Isobel vlastně protagonisté udělali swingující jazzový standard jak z Tin Pan Alley, a je to docela zábavná změna.

Některé písničky však potvrdily, že bez původních zvukových souvislostí moc nefungují: ať se Robert Balzar na kontrabas snaží sebevíc, kompletní AC/DC v Beatin´ Around The Bush prostě nenahradí.

Dan Bárta & Robert Balzar Trio: Theyories
CD, 59:09, cena 299 Kč
Hodnocení MF DNES: 80 %

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

24 příspěvků v diskusi

Témata: Chance, Joni Mitchell
Reklama