Pete Doherty je svou nezřízeností známý. Když u nás měl s Babyshambles hrát poprvé na festivalu Rock for People, odjel nakonec místo toho do Thajska na odvykačku. K nám už letos podruhé dorazil evidentně ve stavu, který měl do čistoty daleko. Ale když poslední opravdové padlé dítě rokenrolu vlítlo s kapelou na pódium, dostavil se hned s úvodním hitem Delivery zážitek.
Babyshambles9.12. 2013, Lucerna Music Bar |
Babyshambles jsou všechno, z čeho si dnešní nezávislé rockové kapely maximálně staví gesta a pózy. Z toho, že někdo netrefí akord nebo nastoupí jindy, než má, se na jejich koncertech nestřílí. Zpětná vazba občas rozdrtí ušní bubínky, bubeník se paličkou netrefí do činelu a Dohertyho vyvalené břicho svědčí o všem ostatním než o "práci na image". Ale za typicky britskou neurvalostí, ledabylostí a syrovostí jejich projevu se pořád i po těch letech nezřízenosti skrývá Dohertyho talent napsat obyčejnou písničkou se skvělým refrénem a vnitřní kouzlo, se kterým ovládá pódium.
I na něm je mu jedno, kam a jak za chvíli dopadne. V Lucerně měl dva ochrankáře, kteří mu bránili skákat do lidí. Jenže jakmile se otočili zády: šup Doherty byl v davu a ten mu nadšením strhával tričko.
Babyshambles v sobě mají podobnou negaci světa studovaných muzikantů, jakou mívaly punkové kapely. Jejich koncert trval jen něco málo přes hodinu a byl rovnoměrně poskládaný z materiálu ze všech desek, včetně povedené novinky Sequel To The Prequel. Nechyběla mu gradace, stylová pestrost a hlavně ohromná autenticita, kterou Babyshambles publikum vtahovali do svého světa. Byla to dobrá lekce v hledání krásy v něčem, co na pohled krásné vůbec není.
Vyznění koncertu podtrhl závěrečný hit Fuck Forever, po němž vyskákanému Lucerna Music Baru rozervala uši zpětná vazba o intenzitě nerozbitného budíku po půl hodině delirického feťáckého spánku. Romantická představa rozervaného umělce a čuněte, co bezostyšně mrhá svým talentem ve světě mimo normy, se v tu chvíli zhmotnila tak, až fyzicky bolela.
